Read the Bible

¹ Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.² Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?³ Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?⁴ Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?⁵ Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,⁶ Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?⁷ Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.

⁸ Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.⁹ Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.¹⁰ Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?¹¹ Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.¹² Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.¹³ Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.

¹⁴ Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.¹⁵ Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,¹⁶ Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.¹⁷ Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.¹⁸ Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,¹⁹ A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen.²⁰ Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,²¹ Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti,²² Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.