Read the Bible

¹ Odpověděv pak Job, řekl:² I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?³ A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.⁴ Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?⁵ On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.⁶ On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.⁷ On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.⁸ On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.⁹ On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.¹⁰ On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.¹¹ Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.¹² Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?¹³ Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.

¹⁴ Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?¹⁵ Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.¹⁶ Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,¹⁷ Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.¹⁸ Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.¹⁹ Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?²⁰ Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.²¹ Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.

²² Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.²³ Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;²⁴ Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?

²⁵ Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.²⁶ Pominuli jako prudk²⁷ Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:²⁸ Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.²⁹ Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?³⁰ Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,³¹ Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.³² Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.³³ Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.³⁴ Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,³⁵ Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.