Read the Bible

¹ A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:² Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?³ Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.⁴ Nebo jsi řekl: Čisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.⁵ Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,⁶ Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.

⁷ Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?⁸ Vyšší jest nebes, což učiníš? Hlubší než peklo, jakž porozumíš?⁹ Delší jest míra její než země, a širší než moře.¹⁰ Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?¹¹ Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?¹² Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.

¹³ Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;¹⁴ Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:¹⁵ Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.¹⁶ Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.¹⁷ K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.¹⁸ Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.¹⁹ A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.²⁰ Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.