Read the Bible

¹ Byl nemocen jeden člověk, Lazar z Betanie, z vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta.² Byla to ta Marie, která Pána pomazala vonným olejem a jeho nohy vytřela svými vlasy; její bratr Lazar byl nemocen.³ Sestry mu poslaly vzkaz: "Pane, hle, ten, kterého máš rád, je nemocen"⁴ Když to Ježíš uslyšel, řekl: "Tato nemoc není k smrti, ale k slávě Boží, aby Boží Syn byl skrze ni oslaven."⁵ Ježíš miloval Martu i její sestru a Lazara.⁶ Když uslyšel, že je Lazar nemocen, zůstal ještě dva dny na tom místě, kde byl.⁷ Až potom řekl učedníkům: "Pojďme opět do Judska."⁸ Učedníci mu řekli: "Rabbi, teď tě Židé chtěli ukamenovat, a zase tam chceš jít?"⁹ Ježíš odpověděl: "Což nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtá, protože vidí světlo tohoto světa.¹⁰ Kdo však chodí v noci, klopýtá, poněvadž v něm není světla."¹¹ To pověděl a potom jim řekl: "Náš přítel Lazar usnul; ale jdu, abych ho probudil."¹² Učedníci mu řekli: "Pane, spí-li, bude v pořádku."¹³ Ježíš však mluvil o jeho smrti, zatímco oni si mysleli, že mluví o přirozeném spánku.¹⁴ Tehdy jim Ježíš řekl otevřeně: "Lazar zemřel.¹⁵ A kvůli vám se raduji, že jsem tam nebyl, abyste uvěřili. Pojďme k němu."¹⁶ Tomáš, řečený Didymos, řekl svým spoluučedníkům: "Pojďme i my, ať spolu s ním zemřeme!"

¹⁷ Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je již čtyři dny v hrobě.¹⁸ Betanie byla bl¹⁹ Mnozí z Židů přišli k Martě a Marii, aby je potěšili ve smutku pro jejich bratra.²⁰ Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, vyšla mu vstříc; Marie seděla v domě.²¹ Marta Ježíšovi řekla: "Pane, kdybys byl zde, můj bratr by byl nezemřel.²² Ale i nyní vím, že o cokoli bys Boha požádal, Bůh ti to dá."²³ Ježíš jí řekl: "Tvůj bratr vstane."²⁴ Marta mu řekla: "Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den."²⁵ Ježíš jí řekl: "Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby zemřel, bude žít.²⁶ A každý, kdo žije a věří ve mne, jistě nezemře na věčnost. Věříš tomu?"²⁷ Řekla mu: "Ano, Pane, já jsem uvěřila, že ty jsi Kristus, Syn Boží, který má přijít na svět."²⁸ Když to pověděla, odešla a zavolala svou sestru Marii; tajně jí řekla: "Učitel je tu a volá tě."²⁹ Ta, když to uslyšela, rychle vstala a šla k němu.³⁰ Ježíš ještě nepřišel do vesnice, ale byl dosud na tom místě, kde se s ním setkala Marta.³¹ Když uviděli Židé, kteří byli s Marií v domě a potěšovali ji, že rychle vstala a vyšla, vydali se za ní; domnívali se, že jde k hrobu, aby se tam vyplakala.³² Jakmile Marie přišla tam, kde byl Ježíš, a uviděla ho, padla mu k nohám a říkala: "Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr zemřel."

³³ Když ji Ježíš uviděl, jak pláče a jak pláčou Židé, kteří přišli s ní, v duchu se rozhorlil, zachvěl se³⁴ a řekl: "Kam jste ho položili?" Řekli mu: "Pane, pojď a podívej se!"³⁵ Ježíš zaplakal.³⁶ Židé říkali: "Hle, jak ho měl rád."³⁷ Někteří z nich však řekli: "Nemohl ten, který otevřel oči slepého, způsobit také, aby tento člověk nezemřel?"³⁸ Ježíš, znovu v sobě rozhorlen, přišel k hrobu; byla to jeskyně a na ní ležel kámen.³⁹ Ježíš pravil: "Odstraňte ten kámen!" Marta, sestra toho zesnulého, mu řekla: "Pane, již zapáchá, vždyť je to čtvrtý den."⁴⁰ Ježíš jí říká: "Neřekl jsem ti, že uvidíš slávu Boží, jestliže uvěříš?"⁴¹ Odstranili tedy kámen. Ježíš pozvedl oči vzhůru a řekl: "Otče, děkuji ti, že jsi mne vyslyšel.⁴² Já jsem věděl, že mne vždycky slyšíš, ale kvůli zástupu, který tu stojí okolo, jsem to řekl, aby uvěřili, že ty jsi mne poslal."⁴³ A když to řekl, silným hlasem zvolal: "Lazare, pojď ven!"⁴⁴ Ten, který byl mrtvý, vyšel, ruce i nohy měl svázány pruhy plátna a jeho tvář byla zavinuta šátkem. Ježíš jim řekl: "Rozvažte ho a nechte ho odejít!"

⁴⁵ Mnozí z Židů, kteří přišli k Marii a spatřili, co učinil, v něho uvěřili.⁴⁶ Někteří z nich však odešli k farizeům a řekli jim, co Ježíš učinil.⁴⁷ Přední kněží a farizeové shromáždili veleradu a říkali: "Co uděláme? Vždyť tento člověk činí mnohá znamení.⁴⁸ Jestliže ho necháme tak, všichni v něho uvěří a přijdou Římané a vezmou nám toto místo i národ."⁴⁹ Jeden z nich, nějaký Kaifáš, který byl onoho roku nejvyšším knězem, jim řekl: "Vy nic nechápete;⁵⁰ ani nemyslíte na to, že je pro vás lépe, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby zahynul celý národ."⁵¹ Toto však neřekl sám ze sebe, ale jako nejvyšší kněz onoho roku vyslovil proroctví, že Ježíš má zemřít za národ,⁵² a ne jenom za národ, ale také za to, aby rozptýlené Boží děti shromáždil v jedno.⁵³ Od toho dne byli tedy rozhodnuti, že ho zabijí.⁵⁴ Ježíš pak již nechodil veřejně mezi Židy, ale odešel odtud do kraje blízko pustiny, do města jménem Efraim, a tam zůstal s učedníky.⁵⁵ Byly blízko židovské Velikonoce a mnozí z venkova vystupovali před svátky do Jeruzaléma, aby se očistili.⁵⁶ Hledali Ježíše, a jak stáli v chrámě, říkali si mezi sebou: "Co myslíte? Že by nepřišel na svátky?"⁵⁷ Přední kněží a farizeové totiž vydali nařízení, že pokud by se někdo dověděl, kde je, má to oznámit, aby ho mohli zajmout.