Read the Bible

¹ Přijeli na protější břeh moře do krajiny gerasenské.² Sotva vystoupil z lodi, vyšel proti němu z hrobů člověk nečistého ducha.³ Ten bydlel v hrobech a nikdo ho nedokázal spoutat už ani řetězy.⁴ Často totiž byl už spoután okovy a řetězy, ale řetězy se sebe strhal a okovy rozlámal. Nikdo neměl sílu ho zkrotit.⁵ A stále v noci i ve dne křičel mezi hroby a na horách a bil do sebe kamením.⁶ Když spatřil z dálky Ježíše, přiběhl, padl před ním na zem⁷ a hrozně křičel: "Co je ti po mně, Ježíši, synu Boha nejvyššího? Při Bohu tě zapřísahám, netrap mě!"⁸ Ježíš mu totiž řekl: "Duchu nečistý, vyjdi z toho člověka!"⁹ A zeptal se ho: "Jaké je tvé jméno?" Odpověděl: "Mé jméno je 'legie', poněvadž je nás mnoho."¹⁰ A velmi ho prosil, aby je neposílal pryč z té krajiny.¹¹ Páslo se tam na svahu hory velké stádo vepřů.¹² I prosili ho ti zlí duchové: "Pošli nás, ať vejdeme do těch vepřů!"¹³ On jim to dovolil. Tu nečistí duchové vyšli z posedlého a vešli do vepřů. Stádo pak - bylo jich na dva tisíce - hnalo se střemhlav po srázu do moře a v moři se utopilo.¹⁴ Pasáci utekli a donesli o tom zprávu do města i vesnic. Lidé se šli podívat, co se stalo.¹⁵ Přišli k Ježíšovi a spatřili toho posedlého, který míval množství zlých duchů, jak sedí oblečen a chová se rozumně; a zděsili se.¹⁶ Ti, kteří to viděli, vyprávěli o posedlém a také o vepřích, co se s nimi stalo.¹⁷ Tu počali Ježíše prosit, aby odešel z jejich končin.¹⁸ Když vstupoval na loď, prosil ho ten člověk dříve posedlý, aby směl s ním.¹⁹ Ale nedovolil mu to a řekl: "Jdi domů k svým a pověz jim, jak veliké věci ti učinil Pán, když se nad tebou smiloval."²⁰ Tehdy odešel a začal zvěstovat v Dekapoli, jak veliké věci mu učinil Ježíš; a všichni se divili.

²¹ Když se Ježíš přeplavil v lodi opět na druhou stranu, shromáždil se k němu veliký zástup, když byl ještě na břehu moře.²² Tu přišel k němu jeden představený synagógy, jménem Jairos, a sotva Ježíše spatřil, padl mu k nohám²³ a úpěnlivě ho prosil: "Má dcerka umírá. Pojď, vlož na ni ruce, aby byla zachráněna a žila!"²⁴ Ježíš odešel s ním. Velký zástup šel za ním a tlačil se na něj.²⁵ A byla tam žena, která měla dvanáct let krvácení.²⁶ Podstoupila mnohé léčení u mnoha lékařů a vynaložila všecko, co měla, ale nic jí nepomohlo, naopak, šlo to s ní stále k horšímu.²⁷ Když zaslechla o Ježíšovi, přišla ze zadu v zástupu a dotkla se jeho šatu.²⁸ Říkala si totiž: "Dotknu-li se aspoň jeho šatu, budu vysvobozena!"²⁹ A rázem přestalo jí krvácení a ucítila v těle, že je vyléčena ze svého trápení.³⁰ Ježíš hned poznal, že z něho vyšla síla, otočil se v zástupu a řekl: "Kdo se to dotkl mého šatu?"³¹ Jeho učedníci mu řekli: "Vidíš, jak se na tebe zástup tlačí, a ptáš se: 'Kdo se mne to dotkl'?"³² I rozhlížel se, aby našel tu, která to učinila.³³ Ta žena věděla, co se s ní stalo, a tak s bázní a chvěním přišla, padla mu k nohám a pověděla celou pravdu.³⁴ A on jí řekl: "Dcero, tvá víra tě zachránila. Odejdi v pokoji, uzdravena ze svého trápení!"

³⁵ Když ještě mluvil, přišli lidé z domu představeného synagógy a řekli: "Tvá dcera zemřela; proč ještě obtěžuješ mistra?"³⁶ Ale Ježíš nedbal na ta slova a řekl představenému synagógy: "Neboj se, jen věř!"³⁷ A nedovolil nikomu, aby šel s ním, kromě Petra, Jakuba a jeho bratra Jana.³⁸ Když přišli do domu představeného synagógy, spatřili velký rozruch, pláč a kvílení.³⁹ Vešel dovnitř a řekl jim: "Proč ten rozruch a pláč? Dítě neumřelo, ale spí."⁴⁰ Oni se mu posmívali. On však všecky vyhnal, vzal s sebou otce dítěte, matku a ty, kdo byli s ním, a vystoupil tam, kde dítě leželo.⁴¹ Vzal ji za ruku a řekl: "Talitha kum," což znamená: "Děvče, pravím ti, vstaň!"⁴² Tu děvče hned vstalo a chodilo; bylo jí dvanáct let. A zmocnil se jich úžas a zděšení.⁴³ Přísně jim nařídil, že se to nikdo nesmí dovědět, a řekl, aby jí dali něco k jídlu.