Read the Bible

¹ Jób pak pokračoval v pronášení svých průpovědí takto:² "Kéž by mi bylo jako za předešlých měsíců, jako za dnů, kdy mě Bůh střežil,³ kdy jeho kahan mi nad hlavou zářil a já jsem temnotou šel v jeho světle,⁴ jako se mi vedlo za dnů mé svěžesti, kdy můj stan byl místem důvěrného rozhovoru s Bohem,⁵ kdy ještě Všemocný byl při mně a kolem mne moje čeleď,⁶ kdy se mé nohy koupaly ve smetaně a skála mi vylévala potoky oleje.

⁷ Když jsem procházel branou vzhůru k městu, abych na náměstí zaujal své místo,⁸ mladíci, jak mě viděli, ztichli, kmeti povstávali a zůstali stát,⁹ velmoži se vystříhali řečí, kladli si na ústa ruku,¹⁰ hlas vévodů tichl, jazyk jim přilnul k patru.¹¹ Čí ucho o mně slyšelo, ten mi blahořečil, a oko, které mě vidělo, svědčilo pro mě,¹² že jsem utištěného zachránil, když volal o pomoc, i sirotka, který neměl, kdo by mu pomohl.¹³ Žehnání hynoucího se snášelo na mne a srdce vdovy jsem pohnul k plesání.¹⁴ Oblékal jsem spravedlnost, to byl můj oděv; jak říza a turban bylo mi právo.¹⁵ Slep¹⁶ ubožákům jsem byl otcem, spor neznámých jsem rozsuzoval,¹⁷ bídákovi jsem však zvyrážel tesáky, ze zubů mu vyrval kořist.

¹⁸ Říkal jsem: »Zahynu se svým hnízdem a rozmnožím své dny jako Fénix.¹⁹ Můj kořen se rozloží při vodách, na mém větvoví bude nocovat rosa.²⁰ Moje sláva se mi bude obnovovat a můj luk v mé ruce bude stále pružný.«²¹ Poslouchali mě a na mě čekávali, umlkali při mé radě;²² po mém slovu už nic neměnili, má řeč na mě kanula jak rosa.²³ Čekávali na mě jako na déšť, otvírali ústa jak po jarním dešti.²⁴ Usmíval jsem se na ně, když ztráceli víru, a oni neodmítali světlo mé tváře.²⁵ Když jsem volil cestu k nim, seděl jsem v čele, bydlel jsem jako král mezi houfy, jako ten, kdo těší truchlivé.