Read the Bible

¹ Když nejsou před Všemocným skryty časy, proč ti, kdo ho znají, jeho dny nepostřehnou?² Mocn³ odvádějí osla sirotkům a vdově berou býka do zástavy,⁴ ubožáky odstrkují z cesty; musejí se skrývat všichni utištění v zemi.⁵ Ti jsou jak divocí oslové v poušti: vycházejí za svou prací, za úsvitu hledají si pokrm, v pustině hledají chléb pro omladinu.⁶ Sklízejí z pole, jež není jejich, oberou vinici svévolníka.⁷ Nocují nazí, protože nemají oděv ani přikrývku v chladu;⁸ prudkými horskými dešti promočeni nemají útočiště, ke skále se tisknou.⁹ Tamti uchvacují sirotka od prsu, vymáhají zástavu od utištěného.¹⁰ Tito chodí nazí, bez oděvu, hladoví snášejí cizím snopy;¹¹ mezi jejich zídkami lisují olej, šlapou ve vinných lisech a mají žízeň,¹² ston umírajících zaznívá z města, prokláni volají o pomoc. Avšak tyto nepatřičnosti Bůh nepůsobí.

¹³ Tamti se bouří proti světlu, neznají se k Božím cestám, nesetrvávají na jeho stezkách.¹⁴ Za světla povstává vrah a vraždí utištěného ubožáka, i v noci se plíží jako zloděj.¹⁵ Též oko cizoložníka se drží v přítmí, říká: »Nikdo mě nespatří«, tvář si zahaluje rouškou.¹⁶ Za tmy se do domů vloupávají, za dne se zamykají, o světle nechtějí vědět.¹⁷ Jim všem je jitro šerem smrti, s hrůzami šeré smrti se znají.

¹⁸ Takového rychle vezme voda, jeho úděl na zemi je zlořečený, neobrací se na cestu do vinic.¹⁹ Suchopár a žár pohlcuje sněhové vody a podsvětí ty, kdo hřeší.²⁰ Ať na něho zapomene i matčino lůno, ať si na něm pochutnají červi; nebude ho nikdy vzpomenuto. Podlost bude roztříštěna jako dřevo.²¹ Odírá neplodnou, která nerodí, a vdově neprokáže dobrodiní.²² I vznešené zachovává Bůh svou mocí; povstane-li, nikdo si není životem jist.²³ Dopřává člověku bezpečí a on se má oč opřít, ale oči má upřené na jejich cesty.²⁴ Nakrátko jsou povýšeni a už zanikají, sehnuti jsou jako ti, co hynou, vadnou jako vršky klasů.²⁵ Není tomu tak? Kdo obviní mě ze lži? Kdo moji řeč za nic nemá?"