Read the Bible

¹ Jób na to odpověděl:² "Také dnes zní moje lkání vzpurně, vzdychám pod rukou, která mě tíží.³ Kéž bych věděl, kde ho najdu. Vydal bych se k jeho sídlu,⁴ předložil bych mu svou při a plno důkazů by podala má ústa.⁵ Chtěl bych vědět, jakými slovy by odpověděl, porozumět tomu, co mi řekne.⁶ Ukáže svou velkou moc, až povede spor se mnou? Nikoli, jistě by mi dopřál sluchu.⁷ Jako přímý bych se před ním obhajoval, navždy unikl bych svému soudci.

⁸ Půjdu-li vpřed, není nikde, jestliže zpět, též ho nepostřehnu,⁹ jestliže něco učiní vlevo, neuzřím ho, skryje-li se vpravo, neuvídím to.¹⁰ Zato on zná moji cestu; ať mě zkouší, vyjdu jako zlato.¹¹ Má noha se přidržela jeho kroků, držel jsem se jeho cesty, neodhýlil jsem se,¹² od příkazů jeho rtů jsem neodstoupil, řeči jeho úst jsem střežil víc než vlastní cíle.

¹³ Rozhodne-li se k čemu, kdo to zvrátí? Udělá, co se mu zachce.¹⁴ Jistě splní, co mi určil, má k tomu dost moci.¹⁵ Proto se ho hrozím, chci mu porozumět, ale mám z něho strach.¹⁶ Bůh naplnil úzkostí mé srdce, Všemocný mě naplnil hrůzou.¹⁷ Jen proto jsem v temnotách provždy neumlkl, že se přede mnou zahalil mračnem.