Read the Bible

¹ Ještě mluvil Elihu, a řekl:² Domníváš-liž se, že jsi to s soudem řekl: Spravedlnost má převyšuje Boží?³ Nebo jsi řekl: Co mi prospěje, jaký užitek budu míti, bych i nehřešil?⁴ Já odpovím tobě místně, i tovaryšům tvým s tebou.⁵ Pohleď na nebe a viz, anobrž spatř oblaky, vyšší, než-lis ty.⁶ Jestliže bys hřešil, co svedeš proti němu? A byť se i rozmnožily nešlechetnosti tvé, co mu uškodíš?⁷ Budeš-li spravedlivý, čeho mu udělíš? Aneb co z ruky tvé vezme?⁸ Každémuť člověku bezbožnost jeho uškodí, a synu člověka spravedlnost jeho prospěje.

⁹ Z množství nátisk trpících, kteréž k tomu přivodí, aby úpěli a křičeli pro ukrutnost povýšených,¹⁰ Žádný neříká: Kde jest Bůh stvořitel můj? Ješto on dává zpěv i v noci.¹¹ On vyučuje nás nad hovada zemská, a nad ptactvo nebeské moudřejší nás činí.¹² Tehdáž volají-li pro pýchu zlých, nebývají vyslyšáni.¹³ A jistě žeť ošemetnosti nevyslýchá Bůh silný, a Všemohoucí nepatří na ni.

¹⁴ Mnohem méně, jestliže díš: Nepatříš na to. Sám s sebou vejdi v soud před ním, a doufej v něho.¹⁵ Ale nyní poněvadž nic není těch věcí, navštívil jej hněv jeho; nebo nechce znáti hojnosti této veliké.¹⁶ A protož marně Job otvírá ústa svá, hloupě rozmnožuje řeči své.