Read the Bible

¹ Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.² Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.³ Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.⁴ Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.⁵ Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.⁶ Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.⁷ Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?⁸ Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?⁹ Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?¹⁰ V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.¹¹ Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?¹² Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.

¹³ Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.¹⁴ Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?¹⁵ By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.¹⁶ Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.¹⁷ Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.¹⁸ Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.¹⁹ Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?²⁰ Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:²¹ Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.²² Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.

²³ Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.²⁴ Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?²⁵ Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?²⁶ Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,²⁷ A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;²⁸ Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.