Read the Bible

¹ Ježíš pak odešel na Olivetskou horu.² Za úsvitu potom přišel znovu do chrámu a všechen lid se scházel k němu. Posadil se tedy a učil je.³ Zákoníci a farizeové pak k němu přivedli ženu přistiženou při cizoložství, a když ji postavili doprostřed,⁴ řekli mu: "Mistře, tato žena byla přistižena při činu, když cizoložila.⁵ Mojžíš nám v Zákoně přikázal takové kamenovat. Co tedy říkáš ty?"⁶ A tou řečí ho pokoušeli, aby ho mohli obžalovat. Ježíš se však sklonil a psal prstem po zemi.⁷ Když se ho však nepřestávali dotazovat, zvedl se a řekl jim: "Kdo z vás [je] bez hříchu, ať po ní první hodí kamenem."⁸ Potom se opět sklonil a psal po zemi.⁹ A když [to] uslyšeli, byli obviněni ve svých svědomích a jeden po druhém odcházeli počínaje od starších až po poslední. Ježíš tedy zůstal sám s tou ženou stojící uprostřed.¹⁰ Když se pak Ježíš zvedl a neviděl nikoho než tu ženu, řekl jí: "Ženo, kde jsou tvoji žalobci? Nikdo tě neodsoudil?"¹¹ Ona řekla: "Nikdo, Pane." Ježíš jí tedy řekl: "Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš."

¹² Ježíš k nim tedy znovu mluvil. Řekl: "Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, nebude už chodit v temnotě, ale bude mít světlo života."¹³ Farizeové mu však řekli: "Ty svědčíš sám o sobě, tvé svědectví není pravé."¹⁴ Ježíš jim odpověděl: "Ačkoli svědčím sám o sobě, mé svědectví je pravé, neboť vím, odkud jsem přišel a kam jdu. Vy však nevíte, odkud přicházím, ani kam jdu.¹⁵ Vy soudíte podle těla, já nesoudím nikoho.¹⁶ A i kdybych soudil, můj soud je pravdivý, neboť nejsem sám, ale [jsem] já a Otec, který mě poslal.¹⁷ A ve vašem Zákoně je napsáno, že svědectví dvou lidí je pravé.¹⁸ Já svědčím sám o sobě a Otec, který mě poslal, svědčí o mně."¹⁹ Říkali mu tedy: "Kde je ten tvůj otec?" Ježíš odpověděl: "Neznáte mne ani mého Otce. Kdybyste znali mě, znali byste i mého Otce."²⁰ Tato slova Ježíš mluvil u pokladnice, když učil v chrámu, a nikdo ho nezajal, neboť jeho hodina ještě nepřišla.

²¹ Ježíš jim tedy znovu řekl: "Já odcházím a budete mě hledat a zemřete ve svém hříchu. Kam já jdu, vy nemůžete přijít."²² Židé tedy říkali: "Copak se sám zabije, že říká: 'Kam já jdu, vy nemůžete přijít'?"²³ Řekl jim tedy: "Vy jste zdola, já jsem shora. Vy jste z tohoto světa, já nejsem z tohoto světa.²⁴ Proto jsem vám řekl, že zemřete ve svých hříších. Jestliže totiž nebudete věřit, že já jsem, zemřete ve svých hříších."²⁵ Řekli mu tedy: "Kdo jsi?" A Ježíš jim řekl: "To, co vám říkám [od] začátku.²⁶ Mnoho mám o vás mluvit a soudit, ale Ten, který mě poslal, je pravdomluvný; a já mluvím na světě to, co jsem slyšel od něho."²⁷ [Ale] neporozuměli, že jim říkal o Otci.²⁸ Proto jim Ježíš řekl: "Až vyzdvihnete Syna člověka, tehdy poznáte, že já jsem. A sám od sebe nedělám nic, ale jak mě naučil můj Otec, tak mluvím.²⁹ A Ten, který mě poslal, je se mnou. Otec mě nenechal samotného, protože vždycky dělám, co se mu líbí."³⁰ A když mluvil tyto věci, mnozí v něho uvěřili.

³¹ Ježíš tedy řekl těm Židům, kteří mu uvěřili: "Jestliže zůstanete v mém slově, jste opravdu mými učedníky.³² A pozn³³ Odpověděli mu [tedy]: "Jsme símě Abrahamovo a nikdy jsme nikomu neotročili. Jak [můžeš] říkat: 'Budete svobodní'?"³⁴ Ježíš jim odpověděl: "Amen, amen, říkám vám, že každý, kdo dělá hřích, je otrokem hříchu.³⁵ A otrok nezůstává v domě navěky, syn zůstává navěky.³⁶ Jestliže vás tedy Syn vysvobodí, budete opravdu svobodní."³⁷ "Vím, že jste Abrahamovo símě, ale chcete mě zabít, neboť mé slovo ve vás nemá místo.

³⁸ Já mluvím [o tom], co jsem viděl u svého Otce; vy pak také děláte, co jste viděli u svého otce."³⁹ Odpověděli mu: "Náš otec je Abraham." Ježíš jim řekl: "Kdybyste byli děti Abrahama, dělali byste Abrahamovy skutky.⁴⁰ Ale teď mě chcete zabít - člověka, který vám pověděl pravdu, kterou slyšel od Boha. To Abraham nedělal.⁴¹ Vy děláte skutky svého otce." Řekli mu tedy: "My nejsme zplozeni ze smilstva; máme jednoho Otce, Boha!"⁴² Ježíš jim tedy řekl: "Kdyby byl Bůh vaším Otcem, milovali byste mě, protože jsem vyšel z Boha a [od něj] přicházím. Nepřišel jsem totiž sám od sebe, ale on mě poslal.⁴³ Proč nechápete mou řeč? Protože nemůžete slyšet mé slovo.⁴⁴ Vy jste z otce ďábla a chcete plnit touhy svého otce. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, protože v něm pravda není. Když mluví lež, mluví ze svého vlastního, neboť je lhář a otec lži.⁴⁵ Ale protože já říkám pravdu, nevěříte mi.

⁴⁶ Kdo z vás mě usvědčí z hříchu? A když říkám pravdu, proč mi nevěříte?⁴⁷ Kdo je z Boha, slyší Boží slova. Vy neslyšíte proto, že nejste z Boha."⁴⁸ Židé tedy odpověděli a řekli mu: "Neříkáme snad správně, že jsi Samaritán a máš démona?"⁴⁹ Ježíš odpověděl: "Já nemám démona, ale ctím svého Otce a vy mnou pohrdáte.⁵⁰ Já však nehledám svou chválu; je [někdo], kdo hledá a soudí.

⁵¹ Amen, amen, říkám vám: Zachová-li někdo mé slovo, navěky nespatří smrt."⁵² Židé mu tedy řekli: "Teď jsme poznali, že máš démona! Abraham zemřel, i proroci, a ty říkáš: 'Zachová-li někdo mé slovo, navěky nezakusí smrt.'⁵³ Jsi snad větší než náš otec Abraham, který zemřel? I proroci zemřeli! Koho ze sebe děláš?"⁵⁴ Ježíš odpověděl: "Chválím-li sám sebe, má chvála není nic. Ten, který mě chválí, je můj Otec, o němž říkáte, že je váš Bůh.⁵⁵ Ale nepoznali jste ho; já ho však znám. A kdybych řekl, že ho neznám, byl bych podobný vám, lhář. Ale znám ho a jeho slovo zachovávám.⁵⁶ Abraham, se těšil, aby viděl můj den; uviděl [ho] a zaradoval se."⁵⁷ Židé mu tedy řekli: "Ještě ti není padesát let a viděl jsi Abrahama?"⁵⁸ Ježíš jim řekl: "Amen, amen, říkám vám: Dříve než byl Abraham, já jsem."⁵⁹ Vzali tedy kamení, aby po něm házeli. Ježíš se však skryl, a když prošel jejich středem, vyšel z chrámu; a tak odešel.