Read the Bible

¹ Tehdy přišel do Derbe a Lystry, a hle, byl tu jeden učedník jménem Timoteus, syn jedné věřící Židovky, ale otce [měl] Řeka.² Jemu vydávali bratři, kteří byli v Lystře a Ikoniu, [dobré] svědectví.³ Toho si Pavel přál [vzít] s sebou na cesty, a [tak ho] vzal a kvůli Židům, kteří byli v těch místech, ho obřezal. (Všichni totiž věděli, že jeho otec byl Řek.)⁴ A jak procházeli městy, předávali jim k zachovávání ta ustanovení, která rozhodli apoštolové a starší v Jeruzalémě.⁵ A tak se církve upevňovaly ve víře a rozhojňovaly se v počtu každý den.

⁶ A když prošli Frygii a galatskou zem, Duch Svatý jim zabránil mluvit Slovo v Asii.⁷ Když přišli k Mysii, pokoušeli se jít do Bitynie, ale Duch je nenechal.⁸ Minuli tedy Mysii a přišli do Troady.⁹ Pavlovi se pak v noci ukázalo vidění. Nějaký makedonský muž stál a prosil ho: "Přijď do Makedonie a pomoz nám!"¹⁰ A jakmile uviděl to vidění, ihned jsme usilovali [o to], abychom šli do Makedonie, přesvědčeni, že nás Pán povolal, abychom jim kázali evangelium.¹¹ Když jsme tedy vypluli z Troady, vydali jsme se přímým směrem k Samothráké a příštího dne do Neapole.¹² A odtud do Filip, což je přední město makedonského kraje a [římská] kolonie. V tomto městě jsme tedy zůstali několik dní.¹³ V sobotní den jsme vyšli ven za město k řece, kde bylo zvykem se modlit; a když jsme se posadili, mluvili jsme ke shromážděným ženám.¹⁴ Naslouchala také jedna pobožná žena jménem Lydie, obchodnice s purpurem z města Thyatir, a Pán otevřel její srdce, aby věnovala pozornost tomu, co Pavel říkal.¹⁵ A když byla pokřtěna [ona] i její dům, prosila [nás]: "Jestliže jste mě uznali za věrnou Pánu, vejděte do mého domu a pobuďte [tu]." A [tak] nás přinutila.

¹⁶ Když jsme se pak šli modlit, stalo se, že se s námi setkala jedna služebná, která měla věšteckého ducha a přinášela svým pánům veliké zisky předpovídáním [budoucnosti].¹⁷ Ta chodila za Pavlem a [za] námi a křičela: "Tito lidé jsou služebníci Nejvyššího Boha a ohlašují nám cestu spasení!"¹⁸ A to dělala po mnoho dní. Když toho však Pavel [už] měl dost, obrátil se a řekl tomu duchu: "Přikazuji ti ve jménu Ježíše Krista, abys z ní vyšel!" A v tu chvíli z ní vyšel.¹⁹ Když tedy její páni uviděli, že zmizela naděje jejich zisků, chopili se Pavla a Síly a táhli [je] na náměstí k představeným.²⁰ A když je přivedli před [městské] úředníky, řekli: "Tito lidé bouří naše město! Jsou [to] Židé²¹ a hlásají zvyky, které nemůžeme přijmout ani zachovávat, poněvadž jsme Římané!"²² A [tak] proti nim povstal dav a úředníci jim strhali šaty a nařídili, ať jsou biti holemi.²³ A když jim dali mnoho ran, uvrhli [je] do vězení a žalářníkovi přikázali, aby je bezpečně hlídal.²⁴ Když tedy dostal takový rozkaz, uvrhl je do nejhlubšího vězení a sevřel jim nohy kládou.

²⁵ Pavel a Síla se však o půlnoci modlili a zpívali chvály Bohu a vězňové jim naslouchali.²⁶ A náhle nastalo tak veliké zemětřesení, že se otřásly základy vězení a hned se otevřely všechny dveře a všem se uvolnila pouta.²⁷ Žalářník se probudil, a když uviděl dveře vězení otevřené, vytáhl meč a chtěl se zabít v domnění, že vězňové utekli.²⁸ Pavel však hlasitě vykřikl: "Nedělej si nic zlého, vždyť jsme všichni zde!"²⁹ Požádal tedy o světlo, vběhl dovnitř a rozechvěn padl před Pavlem a Sílou.³⁰ Potom je vyvedl ven a řekl: "Páni, co mám dělat, abych byl spasen?"³¹ Oni řekli: "Věř v Pána Ježíše Krista a budeš spasen ty i tvůj dům."³² A mluvili Pánovo slovo jemu i všem, kdo byli v jeho domě.³³ [On] je tedy v tu noční hodinu vzal a omyl [jim] rány. Potom byl ihned pokřtěn on i všichni jeho [domácí].³⁴ A když je přivedl do svého domu, prostřel stůl a radoval se, že s celou rodinou uvěřil Bohu.

³⁵ Když pak nastal den, poslali úředníci biřice se slovy: "Propusť ty lidi!"³⁶ Žalářník tedy oznámil ta slova Pavlovi: "Úředníci vzkázali, abyste byli propuštěni. Proto nyní odejděte a běžte v pokoji."³⁷ Pavel jim ale řekl: "Zmrskali nás veřejně a bez soudu vsadili do vězení - [nás,] kteří jsme Římané - a teď nás chtějí tajně vyhnat? [To] opravdu ne! Ať přijdou sami a vyvedou nás!"³⁸ Biřicové tedy ta slova oznámili úředníkům. A když uslyšeli, že to jsou Římané, dostali strach,³⁹ přišli a prosili je [za odpuštění]. Potom [je] vyvedli a žádali je, aby odešli z města.⁴⁰ Když tedy vyšli z vězení, přišli k Lydii, a když uviděli bratry, potěšili je a odešli.