Read the Bible

¹ Následujte lásku, mějte horlivou touhu po duchovních [darech], nejvíce však, abyste prorokovali.² Neboť ten, kdo mluví jazykem, nemluví k lidem, ale k Bohu (nikdo [mu] totiž nerozumí) a duchem mluví tajemství.³ Avšak ten, kdo prorokuje, mluví k lidem [pro jejich] vybudování, povzbuzení a potěšení.⁴ Ten, kdo mluví jazykem, buduje sám sebe, avšak ten, kdo prorokuje, buduje církev.⁵ Chtěl bych, abyste všichni mluvili jazyky, ale [ještě] více, abyste prorokovali. Ten, kdo prorokuje, [je] totiž větší než ten, kdo mluví jazyky, ledaže by [také] vykládal, aby se budovala církev.

⁶ Nyní však, bratři, kdybych k vám přišel a mluvil jazyky, čím vám prospěji, pokud k vám nepromluvím ve zjevení, v poznání, v proroctví nebo v učení?⁷ Podobně [i] neživé věci vydávající zvuk, jako flétna nebo harfa: kdyby nevydávaly rozdílné zvuky, jak by se poznalo, co se píská nebo hraje?⁸ A kdyby polnice vydala nejist⁹ A tak [je to] i s vámi: pokud jazykem nepronesete srozumitelné slovo, jak se pozná, co se mluví? Vždyť budete mluvit do větru!¹⁰ Přijde-li na to, na světě je tolik druhů řečí a žádná [není] beze smyslu!¹¹ Jestliže tedy nebudu znát smysl té řeči, budu tomu, kdo mluví, cizincem a ten, kdo mluví, [bude] cizincem pro mě.¹² A tak i vy, poněvadž jste horliví milovníci duchovních [darů], snažte se [v tom] rozhojňovat pro vybudování církve.¹³ Proto ať se ten, kdo mluví jazykem, modlí, aby mohl vykládat.¹⁴ Modlím-li se totiž jazykem, modlí se můj duch, ale má mysl je bez užitku.

¹⁵ Co tedy? Budu se modlit duchem, budu se však modlit také myslí. Budu zpívat duchem, budu však zpívat také myslí.¹⁶ Kdybys totiž dobrořečil [jen] v duchu, jak ten, kdo zaujímá místo prostého člověka, řekne "Amen" ke tvému díkůčinění, když neví, co říkáš?¹⁷ Ty totiž jistě vzdáváš díky správně, ale jiný se [tím] nebuduje.¹⁸ Děkuji svému Bohu, že mluvím jazyky více než vy všichni;¹⁹ ve sboru ale raději chci promluvit pět slov svou myslí, abych poučil i druhé, než deset tisíc slov v jazyce.²⁰ Bratři, nebuďte dětmi ohledně myšlení, ale buďte [jako] nemluvňata ohledně zlého. Ohledně myšlení pak buďte dospělí.

²¹ V Zákoně je napsáno: "Jinými jazyky a cizími rty budu mluvit k tomuto lidu a ani tak mě neposlechnou, praví Pán."²² Jazyky tedy nejsou znamením pro věřící, ale pro nevěřící; proroctví však není pro nevěřící, ale pro věřící.²³ Kdyby se tedy sešla celá církev najednou a všichni by mluvili jazyky a přišli by [tam] prostí lidé nebo nevěřící, neřeknou snad, že blázníte?²⁴ Kdyby ale všichni prorokovali a přišel by někdo nevěřící nebo prostý, bude všemi usvědčován a všemi posuzován.²⁵ A tak budou zjevena tajemství jeho srdce; potom padne na tvář, pokloní se Bohu a vyzná, že Bůh je opravdu mezi vámi.

²⁶ Co tedy, bratři? Když se scházíte, každý z vás má žalm, má vyučování, má jazyk, má zjevení, má výklad. Ať se [to] všechno děje k budování.²⁷ Mluví-li někdo jazykem, [ať mluví] dva nebo nejvýše tři, a [to] postupně, a jeden ať vykládá.²⁸ Kdyby [tam] však nebyl vykladač, ať ve shromáždění mlčí a mluví [jen] pro sebe a pro Boha.²⁹ Proroci ať mluví dva nebo tři a ostatní ať [to] rozsuzují.³⁰ A jestliže je [něco] zjeveno jinému, který [tam] sedí, ať ten první mlčí.³¹ Můžete přece jeden po druhém prorokovat všichni, aby se všichni učili a všichni byli povzbuzováni.³² Duchové proroků jsou pak poddáni prorokům,³³ neboť Bůh není [Bohem] nepořádku, ale pokoje, jako ve všech sborech svatých.

³⁴ Vaše ženy ať při shromážděních mlčí, neboť se jim nedovoluje mluvit, ale [mají] být poddány, jak říká i Zákon.³⁵ Chtějí-li se něco dozvědět, ať se ptají svých mužů doma. Je přece hanba, aby ženy při shromáždění mluvily.

³⁶ Vyšlo snad Boží slovo od vás? Dorazilo snad jenom k vám?³⁷ Domnívá-li se někdo, že je prorok nebo duchovní, ať uznává, že to, co vám píši, jsou Pánova přikázání.³⁸ Jestliže však někdo neví, ať neví.³⁹ A proto, bratři, mějte horlivou touhu prorokovat a [nikomu] nebraňte mluvit v jazycích.⁴⁰ Všechno ať se děje slušně a podle řádu.