Read the Bible

¹ Což nevíte, bratři - vždyť mluvím k těm, kteří znají Zákon - že zákon panuje nad člověkem, jen pokud je živ?² Vdaná žena je zákonem vázána k žijícímu muži; jestliže však její muž zemře, je zproštěna tohoto zákona.³ Nuže tedy, pokud je její muž naživu, bude prohlášena za cizoložnici, oddá-li se jinému muži. Jestliže však její muž zemře, je od toho zákona svobodná, takže nebude cizoložnicí, když se oddá jinému muži.⁴ Právě tak, moji bratři, i vy jste zemřeli Zákonu skrze tělo Kristovo, abyste se oddali jinému, tomu, který byl vzkříšen z mrtvých, abychom přinesli ovoce Bohu.⁵ Neboť když jsme byli v těle, působily v našich údech hříšné vášně probouzené Zákonem, aby přinesly ovoce k smrti.⁶ Nyní však jsme byli zproštěni Zákona, když jsme zemřeli tomu, čím jsme byli pevně drženi, takže sloužíme v novotě Ducha, a ne ve zvetšelosti litery.

⁷ Co tedy řekneme? Je Zákon hříchem? Naprosto ne! Ale hřích bych nepoznal jinak než skrze Zákon. Vždyť o žádostivosti bych nevěděl, kdyby Zákon neříkal: "Nepožádáš."⁸ Hřích využil příležitosti, které se mu dostalo skrze to přikázání, a probudil ve mně veškerou žádostivost; bez Zákona je totiž hřích mrtev.⁹ Já jsem kdysi žil bez Zákona; když však přišlo přikázání, hřích ožil,¹⁰ a já jsem zemřel. I ukázalo se, že přikázání, které mělo být k životu, bylo mi k smrti.¹¹ Neboť hřích využil příležitosti, které se mu skrze přikázání dostalo, oklamal mě a skrze ně mě zabil.¹² A tak Zákon je svatý i přikázání je svaté, spravedlivé a dobré.¹³ Tedy to dobré mi způsobilo smrt? Naprosto ne! Ale hřích, aby se ukázal jako hřích, působil mi tím dobrým smrt, aby se hřích skrze přikázání stal nadmíru hříšným.

¹⁴ Neboť víme, že Zákon je duchovní, já však jsem tělesný, prodaný do otroctví hříchu.¹⁵ Nerozumím tomu, co dělám; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž činím to, co nenávidím.¹⁶ Činím-li však to, co nechci, souhlasím se Zákonem, že je dobrý.¹⁷ Ale pak již to nekonám já sám, nýbrž hřích, který ve mně přebývá.¹⁸ Vím totiž, že ve mně, to jest v mém těle, nepřebývá dobré; neboť chtít dobro dokážu, ale konat už ne.¹⁹ Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci.²⁰ Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to již já, ale hřích, který ve mně přebývá.²¹ Nalézám tedy tento zákon: Když chci činit dobro, je při mně zlo.²² Podle vnitřního člověka radostně souhlasím se zákonem Božím.²³ Vidím však jiný zákon v mých údech, který bojuje proti zákonu mé mysli a činí mě zajatcem zákona hříchu, jenž je v mých údech.²⁴ Já nešťastný člověk! Kdo mne vysvobodí z těla této smrti?²⁵ Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, našeho Pána. Tak tedy tentýž já svou myslí sloužím jako otrok zákonu Božímu, ale svým tělem zákonu hříchu.