Read the Bible

¹ Ježíš vstoupil na loď, přeplavil se a přišel do svého města.² A hle, přinášeli mu ochrnutého, položeného na lůžku. Když Ježíš uviděl jejich víru, řekl ochrnutému: "Buď dobré mysli, synu, odpouštějí se ti hříchy."³ A hle, někteří z učitelů Písma si řekli: "Ten člověk se rouhá!"⁴ Ježíš uviděl jejich myšlenky a řekl: "Proč smýšlíte zle ve svých srdcích?⁵ Vždyť co je snadnější, říci: 'Odpouštějí se ti hříchy', nebo říci: 'Vstaň a choď'?⁶ Abyste však věděli, že Syn člověka má pravomoc odpouštět na zemi hříchy..." Tu řekne ochrnutému: "Vstaň, vezmi své lůžko a jdi domů."⁷ A on vstal a odešel domů.⁸ Když to uviděly zástupy, zmocnil se jich strach a vzdaly chválu Bohu, který dal lidem takovou pravomoc.

⁹ A když Ježíš odtamtud odcházel, uviděl v celnici sedět člověka jménem Matouš a řekl mu: "Následuj mne!" Matouš vstal a následoval ho.¹⁰ A stalo se, když byl Ježíš u stolu v domě, hle, přišlo mnoho celníků a hříšníků, aby stolovali s ním a s jeho učedníky.¹¹ Když to uviděli farizeové, říkali jeho učedníkům: "Proč váš Učitel jí s celníky a hříšníky?"¹² On to uslyšel a řekl: "Lékaře nepotřebují silní, nýbrž ti, kteří se mají zle.¹³ Jděte a naučte se, co znamená: 'Milosrdenství chci, a ne oběť.' Neboť jsem nepřišel povolat spravedlivé, ale hříšníky."

¹⁴ Tehdy k němu přišli Janovi učedníci a řekli: "Jak to, že když se my a farizeové hodně postíme, tvoji učedníci se nepostí?"¹⁵ Ježíš jim řekl: "Mohou ženichovi přátelé truchlit, dokud je ženich s nimi? Přijdou však dny, kdy bude ženich od nich odňat, a pak se budou postit.¹⁶ Nikdo nedává záplatu z neseprané látky na starý šat; taková výplň se totiž ze šatu vytrhne a trhlina se zhorší.¹⁷ Ani se nedává mladé víno do starých měchů, jinak se ty měchy roztrhnou, víno vyteče a měchy se zničí; ale mladé víno se dává do nových měchů, a obojí zůstane zachováno."

¹⁸ Když jim to říkal, hle, přišel jeden z představených synagógy, klaněl se mu a řekl: "Má dcera právě zemřela; ale pojď, vlož na ni svou ruku, a bude žít."¹⁹ Ježíš vstal a šel za ním i se svými učedníky.²⁰ A hle, žena trpící dvanáct let krvácením přišla zezadu a dotkla se třásní jeho šatu.²¹ Říkala si totiž: "Jestliže se jen dotknu jeho šatu, budu zachráněna."²² Ježíš se otočil, spatřil ji a řekl: "Buď dobré mysli, dcero, tvá víra tě zachránila." A od té hodiny byla ta žena zachráněna.²³ Když Ježíš vstoupil do domu představeného synagógy a uviděl pištce a hlučící zástup,²⁴ říkal: "Odejděte! Vždyť ta dívka nezemřela, ale spí." I posmívali se mu.²⁵ A když byl zástup vyhnán, vešel, uchopil její ruku a dívka se probudila.²⁶ A zpráva o tom se rozšířila do celé té země.

²⁷ Když Ježíš odtamtud odcházel, vydali se za ním dva slepci, kteří křičeli: "Smiluj se nad námi, synu Davidův!"²⁸ A když vešel do domu, přistoupili ti slepci k němu. Ježíš jim řekl: "Věříte, že to mohu učinit?" Řekli mu: "Ano, Pane."²⁹ Nato se dotkl jejich očí a řekl: "Podle vaší víry se vám staň!"³⁰ A jejich oči se otevřely. Ježíš jim pohrozil a řekl: "Hleďte, ať o tom nikdo neví!"³¹ Oni však vyšli a rozšířili zprávu o něm po celé té zemi.³² Když odcházeli, hle, přivedli k němu němého démonizovaného člověka.³³ A když byl démon vyhnán, němý promluvil. A zástupy užasly a říkaly: "Něco takového se v Izraeli nikdy nestalo."³⁴ Ale farizeové říkali: "V moci knížete démonů vyhání démony."

³⁵ Ježíš obcházel všechna města i vesnice, učil v jejich synagógách, hlásal evangelium království a uzdravoval každou nemoc a každou slabost.³⁶ Když uviděl zástupy, pocítil nad nimi ve svém nitru lítost, protože byli utrápení a sklíčení jako ovce, které nemají pastýře.³⁷ Tehdy řekl svým učedníkům: "Žeň je vskutku velká, ale dělníků málo.³⁸ Poproste tedy Pána žně, aby vyhnal dělníky na svou žeň!"