Read the Bible

¹ Když ještě mluvili k lidu, postavili se k nim [přední] kněží, velitel chrámové stráže a saduceové² a rozhořčovali se, že učí lid a zvěstují v Ježíši vzkříšení z mrtvých.³ Vztáhli na ně ruce a vsadili je do vězení do druhého dne, neboť už byl večer.⁴ Ale mnozí z těch, kteří to slovo uslyšeli, uvěřili, a počet těch mužů vzrostl asi na pět tisíc.

⁵ Druhý den se v Jeruzalémě shromáždili jejich vůdci, starší a učitelé Písma,⁶ velekněz Annáš, Kaifáš, Jan a Alexandr a všichni, kteří byli z velekněžského rodu,⁷ postavili je uprostřed a začali se vyptávat: "Jakou mocí nebo v jakém jménu jste to učinili?"⁸ Tu Petr, naplněn Duchem Svatým, jim řekl: "Vůdcové lidu a starší [Izraele],⁹ jsme-li dnes vyslýcháni pro dobrý skutek na nemocném člověku, kým že byl uzdraven,¹⁰ ať je známo vám všem a všemu lidu Izraele, že ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého jste vy ukřižovali, ale kterého Bůh probudil z mrtvých, v tomto jménu stojí tento člověk před vámi zdráv.¹¹ To je ten kámen, který byl zavržen od vás stavitelů, a který se stal hlavou úhlu.¹² A není v nikom jiném záchrana; neboť není pod nebem jiného jména daného lidem, v němž bychom měli být zachráněni."¹³ Když pozorovali Petrovu a Janovu otevřenost a shledali, že jsou to lidé neučení a prostí, žasli; poznávali je, že bývali s Ježíšem.¹⁴ A když viděli toho uzdraveného člověka, jak tam stojí s nimi, neměli, co by na to řekli.

¹⁵ Poručili jim, aby odešli ven z velerady, a radili se mezi sebou.¹⁶ Říkali: "Co máme učinit s těmito lidmi? Všem obyvatelům Jeruzaléma je jasné, že se skrze ně stalo zřejmé znamení, a my to nemůžeme popřít.¹⁷ Ale aby se to ještě více nerozšířilo mezi lid, pohrozme jim, ať již k nikomu nemluví na základě tohoto jména."¹⁸ Zavolali je a přikázali jim, aby vůbec veřejně nemluvili ani neučili na základě Ježíšova jména.¹⁹ Petr a Jan jim odpověděli: "Posuďte, zda je před Bohem správné, abychom poslouchali vás více než Boha.²⁰ Neboť my nemůžeme nemluvit o tom, co jsme viděli a slyšeli."²¹ Oni jim pohrozili a propustili je, protože nenalézali nic, zač by je potrestali, a to kvůli lidu, neboť všichni oslavovali Boha za to, co se stalo.²² Tomu člověku, na němž se toto znamení uzdravení stalo, bylo totiž už přes čtyřicet let.

²³ Když byli propuštěni, přišli mezi své a oznámili, co jim řekli přední kněží a starší.²⁴ Když to uslyšeli, jednomyslně pozdvihli hlas k Bohu a řekli: "Panovníku, ty, který jsi učinil nebe i zemi i moře a vše, co je v nich,²⁵ ty jsi skrze Ducha Svatého ústy svého služebníka, našeho otce Davida, řekl: 'Proč zuří národy a lidé zamýšlejí marné věci?²⁶ Králové země se postavili a vládcové se shromáždili společně proti Pánu a proti jeho Kristu.'²⁷ Opravdu se shromáždili v tomto městě Herodes a Pontius Pilát spolu s národy i s lidem Izraele proti tvému svatému služebníku Ježíšovi, kterého jsi pomazal,²⁸ aby učinili, co tvá ruka a tvůj úradek předem určily, že se má stát.²⁹ A nyní, Pane, pohleď na jejich hrozby a dej svým otrokům se vší otevřeností mluvit tvé slovo;³⁰ vztahuj svou ruku k uzdravování a k tomu, aby se dála znamení a divy skrze jméno tvého svatého služebníka Ježíše."³¹ Když se pomodlili, zatřáslo se místo, kde byli shromážděni, a všichni byli naplněni Duchem Svatým a s otevřeností mluvili slovo Boží.

³² Všichni, kdo uvěřili, byli jednoho srdce a jedné duše a nikdo neříkal o ničem, co měl, že je to jeho vlastní, nýbrž měli všechno společné.³³ A apoštolové vydávali s velikou mocí svědectví o zmrtvýchvstání Pána Ježíše [Krista] a veliká milost byla na nich všech.³⁴ Nikdo mezi nimi netrpěl nouzi, neboť ti, kdo byli vlastníky polností nebo domů, svá pole nebo domy prodávali a výtěžky z prodeje přinášeli³⁵ a kladli k nohám apoštolů. Z toho se pak rozdělovalo každému, jak kdo potřeboval.³⁶ Také Josef, který byl apoštoly nazván Barnabáš, což v překladu znamená 'syn potěšení', Levita, rodem z Kypru,³⁷ měl pole, které prodal, peníze přinesl a položil k nohám apoštolů.