Read the Bible

¹ Jakmile bylo rozhodnuto, že odplujeme do Itálie, předali Pavla a některé jiné vězně setníkovi jménem Julius ze setniny Jeho Veličenstva.² Nastoupili jsme na loď z Adramytteia, která měla plout do míst podél pobřeží Asie, a vypluli jsme. Byl s námi Makedoňan Aristarchos z Tesaloniky.³ Druhý den jsme dorazili do Sidónu. Julius se zachoval k Pavlovi laskavě a dovolil mu zajít k přátelům a přijmout jejich péči.⁴ Odtud jsme vypluli a plavili jsme se chráněni Kyprem, protože větry vály proti nám.⁵ Přepluli jsme moře podél Kilikie a Pamfylie a přišli jsme do Myry v Lykii.⁶ Tam setník našel alexandrijskou loď, která plula do Itálie, a nalodil nás na ni.⁷ Mnoho dní jsme pluli zvolna a stěží jsme se dostali proti Knidu. Protože nám vítr bránil, pluli jsme podél Salmóny chráněni Krétou.⁸ S obtížemi jsme se kolem ní přeplavili a přišli jsme na jedno místo, které se jmenovalo Krásné přístavy; blízko něho bylo město Lasaia.⁹ Protože uplynulo mnoho času a plavba již byla nebezpečná, neboť již minul i půst, Pavel jim domlouval:¹⁰ "Muži, vidím, že plavba bude jistě spojena s nebezpečím a s velkou ztrátou nejen pro náklad a pro loď, ale i pro naše životy."¹¹ Setník však důvěřoval více kormidelníkovi a majiteli lodi než tomu, co říkal Pavel.

¹² A protože přístav nebyl vhodný k přezimování, většina se rozhodla odtamtud odplout a zkusit, zdali by se jim nepodařilo dorazit do Foiniku a tam přezimovat. Je to krétský přístav, otevřený k jihozápadu a severozápadu.¹³ A když začal vát jižní vítr, mysleli si, že provedou svůj úmysl. Zvedli kotvy a pluli co nejblíže podél Kréty.¹⁴ Ale zanedlouho se od ní přihnal prudký vítr, který se nazývá Eurakylón.¹⁵ Loď jím byla stržena a nemohla mu čelit; proto jsme vzdali jakýkoliv odpor a nechali jsme se jím unášet.¹⁶ Dostali jsme se do závětří jakéhosi ostrůvku, který se jmenoval Kauda, a stěží jsme dokázali vytáhnout záchranný člun.¹⁷ Když ho vytáhli, použili pomocných prostředků a podvázali loď. Protože se báli, aby nenajeli na syrtskou mělčinu, spustili plachty a takto se nechali unášet.¹⁸ Protože s námi prudce zmítala bouře, začali druhý den vyhazovat náklad¹⁹ a třetí den vlastníma rukama hodili do moře lodní zařízení.²⁰ Po mnoho dní se neobjevovalo ani slunce ani hvězdy a dorážela na nás nemalá bouře, nakonec se již ztrácela veškerá naděje, že se zachráníme.

²¹ Když už dlouho nic nejedli, postavil se Pavel uprostřed nich a řekl: "Muži, měli jste mne poslechnout a nevyplouvat z Kréty, a mohli jste si ušetřit toto nebezpečí a ztrátu.²² Ale nyní vás vyzývám, abyste byli dobré mysli, neboť nikdo z vás nebude ztracen, nýbrž jen loď.²³ Tuto noc přišel ke mně anděl toho Boha, jemuž patřím a kterému sloužím,²⁴ a řekl: 'Neboj se, Pavle, ty se musíš postavit před císaře. A hle, Bůh ti daroval všechny ty, kteří se plaví s tebou.'²⁵ Proto, muži, buďte dobré mysli. Věřím totiž Bohu, že to bude tak, jak mi bylo oznámeno.²⁶ Musíme však narazit na nějaký ostrov."²⁷ Když jsme byli unášeni po Adrii už čtrnáctou noc, začali mít námořníci kolem půlnoci dojem, že se k nim přibližuje nějaká země.²⁸ Spustili olovnici a zjistili hloubku dvacet sáhů. Když odpluli kousek dále, opět spustili olovnici a zjistili hloubku patnáct sáhů.²⁹ Protože se báli, abychom někde nenarazili na skalnatá místa, vyhodili ze zádi čtyři kotvy a toužebně čekali, až nastane den.³⁰ Když se námořníci pokoušeli utéci z lodi a spustili člun na moře pod záminkou, že chtějí vytahovat kotvy z přídi,³¹ řekl Pavel setníkovi a vojákům: "Nezůstanou-li tito na lodi, vy nemůžete být zachráněni."³² Tu vojáci přesekli lana u člunu a nechali jej uplavat.³³ Než se začalo rozednívat, vybízel Pavel všechny, aby pojedli. Řekl: "Dnes již čtrnáctý den čekáte, zůstáváte hladoví a nic nejíte.³⁴ Proto vás vybízím, abyste pojedli; je to k vaší záchraně. Vždyť nikomu z vás se neztratí ani vlas z hlavy."³⁵ Po těch slovech vzal chléb, přede všemi vzdal Bohu díky, rozlomil jej a začal jíst.³⁶ Všichni nabyli dobré mysli a také oni přijali pokrm.³⁷ Všech nás bylo na lodi dvě stě sedmdesát šest.³⁸ Když se nasytili, odlehčovali loď tím, že vyhazovali obilí do moře.³⁹ Když však nastal den, nemohli poznat, co je to za zemi; viděli jen nějaký záliv s plochým pobřežím, k němuž zamýšleli s lodí najet, bude-li to možné.⁴⁰ Odsekli kotvy a nechali je v moři. Zároveň rozvázali provazy u kormidel, zvedli proti větru přední plachtu a směřovali ke břehu.⁴¹ Najeli však na mělčinu a loď narazila na dno. Příď uvízla a zůstala nehybná, zatímco záď se začala bortit pod náporem vln.⁴² Vojáci se rozhodli, že vězně zabijí, aby některý neuplaval a neutekl.⁴³ Ale setník chtěl zachránit Pavla, a proto jim v tom úmyslu zabránil. Rozkázal, aby ti, kdo umějí plavat, se první vrhli do moře a vyšli na zem⁴⁴ a ostatní aby se zachránili na prknech nebo na troskách lodi. A tak se stalo, že se všichni v pořádku dostali na břeh.