Read the Bible

¹ Usilujte o lásku a dychtěte po duchovních projevech, nejvíce však, abyste prorokovali.² Neboť kdo mluví jazykem, nemluví k lidem, nýbrž k Bohu; nikdo mu nerozumí, duchem mluví tajemství.³ Kdo však prorokuje, mluví lidem k budování, povzbuzení a útěše.⁴ Kdo mluv⁵ Chci, abyste všichni mluvili jazyky, avšak ještě více, abyste prorokovali. Kdo prorokuje, je větší než ten, kdo mluví jazyky, ledaže by i vykládal, aby se budovala církev.

⁶ Tedy, bratři, kdybych k vám přišel a mluvil jazyky, co vám prospěji, když bych k vám nepromluvil ve zjevení, v poznání, v proroctví nebo vyučování?⁷ Stejně je tomu i s neživými nástroji vydávajícími zvuk, ať už s flétnou nebo s harfou: Kdyby nevydávaly různé tóny, jak by se poznalo, co se na flétnu nebo na harfu hraje?⁸ A kdyby polnice vydala nejasn⁹ Tak i vy: Jestliže jazykem nevydáte jasné slovo, jak se pozná, co se mluví? Neboť budete mluvit do vzduchu.¹⁰ Vždyť na světě je tolik druhů jazyků a žádný není bez významu.¹¹ Jestliže neznám význam jazyka, budu cizincem pro toho, kdo mluví, a ten, kdo mluví, bude cizincem pro mne.¹² Tak i vy, poněvadž horlivě usilujete o duchovní projevy, snažte se, abyste se v nich rozhojňovali pro budování církve.¹³ Proto kdo mluví jazykem, ať se modlí, aby mohl také vykládat.¹⁴ Neboť když se modlím jazykem, můj duch se modlí, avšak má mysl je bez užitku.

¹⁵ Co tedy? Budu se modlit duchem, ale budu se modlit i mysl¹⁶ Neboť kdybys dobrořečil jen duchem, jak by mohl přítomný prostý člověk říci 'Amen' k tvému díkůvzdání, když neví, co říkáš?¹⁷ Ty sice dobře děkuješ, ale ten druhý tím není budován.¹⁸ Děkuji Bohu, že mluvím jazyky více než vy všichni;¹⁹ ale v církvi - abych poučil i druhé - chci raději promluvit pět slov svou myslí než deset tisíc slov v jazyku.²⁰ Bratři, ve svém myšlení nebuďte jako děti; ve zlém buďte jako nemluvňata, ale v myšlení buďte dospělí.

²¹ V Zákoně je napsáno: 'Jinými jazyky a rty cizinců budu mluvit k tomuto lidu, ale ani tak mě nebudou poslouchat,' praví Pán.²² Jazyky nejsou tedy znamením pro věřící, nýbrž pro nevěřící, proroctví však není pro nevěřící, nýbrž pro věřící.²³ Když by se tedy sešel celý sbor a všichni by mluvili jazyky, a vešli by prostí lidé nebo nevěřící, cožpak neřeknou, že blázníte?²⁴ Ale když budou všichni prorokovat a vejde někdo nevěřící nebo neznalý, bude ode všech usvědčován a ode všech souzen.²⁵ Budou se odhalovat skryté věci jeho srdce, a tak padne na tvář, pokloní se Bohu a vyzná: 'Vskutku, mezi vámi je Bůh!'

²⁶ Co z toho tedy plyne, bratři? Když se sejdete, jeden má chvalozpěv, druhý má učení, jiný má zjevení, jiný má jazyk, jiný má výklad; všechno ať je k budování.²⁷ Mluví-li někdo jazykem, ať mluví dva nebo nejvýše tři, a to jeden po druhém, a jeden ať vykládá.²⁸ A jestliže tam není vykladač, ať ve shromáždění mlčí; ať mluví k sobě a k Bohu.²⁹ Proroci ať mluví dva nebo tři a ti ostatní ať rozsuzují.³⁰ A když by dostal zjevení jiný, který tam sedí, ať ten první umlkne.³¹ Jeden po druhém můžete všichni prorokovat, aby se všichni učili a všichni byli povzbuzováni.³² Duchové proroků se podřizují prorokům,³³ neboť Bůh není Bohem zmatku, nýbrž Bohem pokoje. Jako ve všech shromážděních svatých,

³⁴ [vaše] ženy nechť ve shromážděních mlčí. Nedovoluje se jim, aby mluvily; ať jsou podřízené, jak praví i Zákon.³⁵ Chtějí-li se něco naučit, ať se ptají doma svých mužů. Je totiž neslušné, aby žena mluvila ve shromáždění.

³⁶ Vyšlo snad Boží slovo od vás? Nebo přišlo jen k vám samotným?³⁷ Považuje-li se někdo za proroka nebo duchovního člověka, ať uznává, že to, co vám píšu, je Pánovo přikázání.³⁸ Jestliže to někdo neuznává, sám nebude uznáván.³⁹ A tak, moji bratři, horlivě se snažte prorokovat a nebraňte mluvit jazyky.⁴⁰ Všechno ať se děje slušně a spořádaně.