Read the Bible

¹ Mluvím pravdu v Kristu, nelžu, a dosvědčuje mi to mé svědomí v Duchu svatém,² že mám velký zármutek a neustálou bolest ve svém srdci.³ Přál bych si sám být proklet a odloučen od Krista Ježíše za své bratry, za lid, z něhož pocházím.⁴ Jsou to Izraelci, jim patří synovství i sláva i smlouvy s Bohem, jim je svěřen zákon i bohoslužba i zaslíbení,⁵ jejich jsou praotcové, z nich rodem pochází Kristus. Bůh, který je nade všemi, buď pochválen na věky, amen.

⁶ Ne že by slovo Boží selhalo. Vždyť ne všichni, kteří jsou z Izraele, jsou Izrael,⁷ ani nejsou všichni dětmi Abrahamovými jen proto, že jsou jeho potomci, nýbrž 'z Izáka bude povoláno tvé potomstvo', to jest:⁸ dětmi Božími nejsou tělesné děti, nýbrž za potomky se považují děti zaslíbené.⁹ Slovo zaslíbení zní takto: 'V určený čas přijdu, a Sára bude mít syna.'¹⁰ A nejen to: Také Rebeka měla obě děti z téhož muže, z našeho praotce Izáka;¹¹ ještě se jí nenarodily a nemohly učinit nic dobrého ani zlého. Aby však zůstalo v platnosti Boží vyvolení, o kterém bylo předem rozhodnuto¹² a které nezávisí na skutcích, nýbrž na tom, kdo povolává, bylo jí hned řečeno, že starší bude sloužit mladšímu.¹³ Neboť je psáno: 'Jákoba jsem si zamiloval, ale Ezaua jsem odmítl.'

¹⁴ Co tedy řekneme? Je Bůh nespravedlivý? Naprosto ne!¹⁵ Mojžíšovi řekl: 'Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji.'¹⁶ Nezáleží tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo se namáhá, ale na Bohu, který se smilovává.¹⁷ Písmo přece říká faraónovi: 'Vyzdvihl jsem tě, abych na tobě ukázal svou moc a aby mé jméno bylo rozhlášeno po celé zemi.'¹⁸ Smilovává se tedy, nad kým chce, a koho chce, činí zatvrzelým.¹⁹ Snad mi řekneš: "Proč nás tedy Bůh ještě kárá? Může se vůbec někdo vzepřít jeho vůli?"²⁰ Člověče, co vlastně jsi, že odmlouváš Bohu? Řekne snad výtvor svému tvůrci: "Proč jsi mě udělal takto?"²¹ Nemá snad hrnčíř hlínu ve své moci, aby z téže hroudy udělal jednu nádobu ke vznešeným účelům a druhou ke všedním?²² Jestliže Bůh chtěl ukázat svůj hněv a zjevit svou moc, a proto s velkou shovívavostí snášel ty, kdo propadli jeho hněvu a byli určeni k záhubě,²³ stejně chtěl ukázat bohatství své slávy na těch, nad nimiž se smiloval a které připravil k slávě -²⁴ na nás, které povolal nejen ze židů, ale i z pohanských národů.

²⁵ Jak je psáno u Ozeáše: 'Lid, který není můj, povolám za svůj lid a Nemilovanou nazvu Milovanou,²⁶ a kde bylo řečeno: Vy nejste můj lid, tam budou nazváni syny Boha živého.'²⁷ A Izaiáš prohlašuje o Izraeli: 'Kdyby bylo synů Izraele jako písku v moři, jen zbytek bude zachráněn,²⁸ neboť Hospodin vykoná svůj soud na zemi rychle a úplně.'²⁹ A jak to Izaiáš předpověděl: 'Kdyby nám Hospodin zástupů nenechal aspoň símě, bylo by to s námi jako se Sodomou, Gomoře bychom byli podobni.'

³⁰ Co tedy nakonec řekneme? To, že pohanští národové, kteří neusilovali o spravedlnost, spravedlnosti dosáhli, a to spravedlnosti z víry;³¹ Izrael však, který usiloval o spravedlnost podle zákona, k cíli zákona nedospěl.³² Proč? Protože nevycházel z víry, nýbrž ze skutků. Narazili na kámen úrazu,³³ jak je psáno: 'Hle, kladu na Siónu kámen úrazu a skálu pohoršení, ale kdo v něho věří, nebude zahanben.'