Read the Bible

¹ Poučující, pro Étana Ezrachejského.² O Hospodinově milosrdenství chci zpívat věčně, svými ústy v známost uvádět tvou věrnost po všechna pokolení.³ Pravím: Tvoje milosrdenství je zbudováno navěky, v nebesích jsi pevně založil svou věrnost,⁴ řekls: "Uzavřel jsem smlouvu se svým vyvoleným, přísahal jsem Davidovi, svému služebníku:

⁵ Dám, že tvé potomstvo bude navěky stát pevně, já jsem zbudoval tvůj trůn pro všechna pokolení."⁶ Nebesa ti, Hospodine, vzdávají za tvůj div chválu, shromáždění svatých velebí tvou věrnost.⁷ Vždyť kdo v oblacích se může Hospodinu rovnat? Kdo z Božích synů se podobá Hospodinu?⁸ Strašný je Bůh v kruhu svatých, nesmírný, budící bázeň ve všech kolem sebe.⁹ Hospodine, Bože zástupů, kdo je jako ty? Jsi nepřemožitelný, Hospodine, a tvá věrnost tě provází všudy.¹⁰ Umíš zvládnout zpupné moře, zkrotit jeho vzduté vlny.¹¹ Netvora jsi zdeptal, jako bys ho proklál, mocnou paží jsi rozprášil svoje nepřátele.¹² Tvá jsou nebesa, tvá je i země, založil jsi svět a všechno, co je na něm.¹³ Ty jsi stvořil jih i sever, i Tábor a Chermón plesají v tvém jménu.¹⁴ V své paži máš bohatýrskou sílu, tvá ruka je mocná, tvá pravice pozdvižená.

¹⁵ Spravedlnost a právo jsou pilíře tvého trůnu, před tebou jde milosrdenství a věrnost.¹⁶ Blaze lidu, který zná vítězný hlahol, který chodí ve světle tvé tváře, Hospodine.¹⁷ Budou jásat každý den v tvém jménu, pozvedá je tvoje spravedlnost,¹⁸ neboť ty jsi leskem jejich moci; tvou přízní se náš roh zvedá.

¹⁹ Štít náš patří Hospodinu, náš král Svatému Izraele.²⁰ Ve vidění promluvil jsi jednou ke svým věrným. Řekls: "Poskytl jsem bohatýru pomoc, povýšil jsem vybraného z lidu.²¹ Nalezl jsem Davida, svého služebníka, pomazal jsem ho svým olejem svatým.²² Pevně bude moje ruka při něm, udatným ho učiní má paže.²³ Nepřítel ho nepřekvapí a bídák ho nepokoří.²⁴ Před ním potřu jeho protivníky, porazím ty, kdo ho nenávidí.²⁵ Bude s ním mé milosrdenství a věrnost, jeho roh se pozvedne v mém jménu.²⁶ I na moře vložím jeho ruku a jeho pravici na řeky.²⁷ On mě bude vzývat: Tys můj Otec, můj Bůh, moje spásná skála²⁸ a já ho učiním prvorozeným, nejvyšším nad králi země.²⁹ Svoje milosrdenství mu zachovám věčně, věrně dodržím svou smlouvu.³⁰ Jeho potomstvu dám trvat navěky, jeho trůnu po všechny dny nebes.³¹ Opustí-li jeho synové můj zákon, nebudou-li žít podle mých řádů,³² budou-li má nařízení znesvěcovat, nebudou-li dbát mých přikázání,³³ ztrestám jejich nevěrnosti metlou a ranami jejich nepravosti,³⁴ ale svoje milosrdenství mu neodejmu, nezradím svou věrnost,³⁵ neznesvětím svoji smlouvu, nezměním, co splynulo mi ze rtů.³⁶ Jednou jsem přísahal na svou svatost. Cožpak bych lhal Davidovi?³⁷ Jeho potomstvo potrvá navěky, i jeho trůn přede mnou bude jako slunce,

³⁸ pevně bude stát navěky jako měsíc, věrný svědek nad oblaky."³⁹ Zanevřels však na něj, zavrhls ho, na svého pomazaného ses rozlítil.⁴⁰ Zrušil jsi smlouvu se svým služebníkem, jeho čelenku jsi znesvětil, srazil k zemi.⁴¹ Všechny jeho zdi jsi zbořil, jeho pevnosti obrátils v trosky.⁴² Plení ho všichni, kdo táhnou kolem, tupení svých sousedů je vydán.⁴³ Pozvedls pravici jeho protivníků, učinils všem jeho nepřátelům radost.⁴⁴ Otupil jsi ostří jeho meče, nedal jsi mu obstát v boji.⁴⁵ Posvátné čistoty jsi ho zbavil, jeho trůn jsi skácel na zem.⁴⁶ Zkr⁴⁷ Dlouho ještě, Hospodine? Skryl ses natrvalo? Bude tvoje rozhořčení sálat jako oheň?⁴⁸ Pamatuj, co jsem. Vždyť co je lidský věk? Což šalebně jsi stvořil všechny lidi?⁴⁹ Který muž kdy žil a nedočkal se smrti? Z moci podsvětí kdo zachránil se?⁵⁰ Kde zůstalo někdejší tvé milosrdenství, ó Panovníku, jež jsi odpřisáhl Davidovi na svou věrnost?⁵¹ Panovníku, připomeň si potupu svých služebníků, kterou od všech možných národů v svém klíně nosím.⁵² Tvoji nepřátelé, Hospodine, potupili, potupili každou stopu po tvém pomazaném! [ (Psalms 89:53) Požehnán buď Hospodin navěky. Amen, amen. ]