Read the Bible

¹ Poučující. Pro Asafa. Lide můj, naslouchej učení mému, k slovům úst mých nakloň ucho,² otevřu svá ústa ku přísloví, předložím hádanky dávnověké.³ Co jsme slýchali a o čem víme, to, co nám otcové vyprávěli,⁴ nebudeme tajit jejich synům. Budeme vyprávět budoucímu pokolení o Hospodinových chvályhodných činech, o mocných skutcích a divech, jež konal.⁵ Stanovil svědectví v Jákobovi, vydal zákon v Izraeli a přikázal našim otcům, aby s tím seznamovali své syny,⁶ aby o tom vědělo budoucí pokolení, synové, kteří se zrodí. Ti to budou dále vyprávět svým synům,⁷ aby složili důvěru v Boha a na Boží skutky nezapomínali, aby zachovávali vždy jeho přikázání,⁸ a nebyli jako jejich otcové, to umíněné, vzdorné pokolení, pokolení nestálého srdce, jehož duch nezůstal věrný Bohu.

⁹ Lukem vyzbrojeni Efrajimci otočili se v den bitvy.¹⁰ Nedbali na smlouvu Boží, podle jeho zákona žít odepřeli,¹¹ zapomněli na jeho skutky, na divy, jež jim dal shlédnout.¹² On před jejich otci činil divy v zemi egyptské na Sóanském poli.¹³ Moře rozpoltil a převedl je, jako hráz postavil vody.¹⁴ Ve dne oblakem je vodil, po celou noc září ohně.¹⁵ Rozpoltil na poušti skály, dal jim pít hojně jak z propastných tůní,¹⁶ bystřiny vyvedl ze skalního štítu, nechal plynout vodstva jako řeky.¹⁷ Hřešili však proti němu opět. Vzdorovali v tom vyprahlém kraji Nejvyššímu,¹⁸ srdcem pokoušeli Boha, chtěli stravu podle vlastní vůle.¹⁹ A reptali proti Bohu: "Může Bůh prostřít stůl v poušti?²⁰ Do skály sic udeřil a potoky vod tekly proudem. Může však dát také chleba nebo opatřit pro svůj lid maso?"²¹ Hospodin se rozlítil, když to vše slyšel. Oheň prudce vzplanul proti Jákobovi, hněv vyšlehl proti Izraeli,²² neboť nevěřili Bohu, nedoufali v jeho spásu.²³ Přesto vydal příkaz mračnům shůry, zotevíral vrata nebes²⁴ a jako déšť spouštěl na ně manu, aby jedli, nebeské obilí jim dával.²⁵ Člověk jísti směl chléb mocných, stravu sesílal jim do sytosti.²⁶ Dal na nebi vanout východnímu větru, jižní vítr přivedl svou mocí²⁷ a déšť masa na ně spustil, tolik jako prachu, pernatého ptactva jak mořského písku,²⁸ nechával je padat rovnou do tábora okolo příbytků jejich.²⁹ Najedli se víc než do sytosti, dopřál jim to, čeho byli chtiví.³⁰ Nepřešla je chtivost. Měli ještě pokrm v ústech,³¹ když proti nim vyšlehl hněv Boží. Zahubil jejich velmože, izraelské junáky v prach srazil.³² Přes to vše hřešili dále, nevěřili jeho divům.³³ Tu učinil konec jejich dnům, že přešly jako vánek, jejich léta přeťal náhlým děsem.³⁴ Kdykoli je hubil, dotazovali se po jeho vůli, za úsvitu hledávali opět Boha,³⁵ připomínali si, že Bůh býval jejich skála, že Bůh nejvyšší byl jejich vykupitel.³⁶ Ale klamali ho sv³⁷ v svém srdci nestáli při něm, nezůstali věrni jeho smlouvě.³⁸ Ale on se slitovával, zprošťoval je nepravostí, nevydal je zkáze, často odvrátil svůj hněv a nedal zcela procitnout svému rozhořčení,³⁹ pamatoval, že jsou jenom tělo, vítr, který zavane a už se nevrací.

⁴⁰ Kolikrát mu v poušti vzdorovali, jakou trýzeň působili mu v tom pustém kraji!⁴¹ Zas a zase pokoušeli Boha, činili výčitky Svatému Izraele.⁴² Nepřipomínali jeho sílu, den, kdy je vykoupil z moci protivníka,⁴³ když činil svá znamení v Egyptě a své zázraky na Sóanském poli.⁴⁴ Ramena řek i bystřiny proměnil v krev, takže se nemohli napít.⁴⁵ Seslal na ně mouchy, aby je sžíraly, žáby, které jim přinesly zkázu.⁴⁶ Co se urodilo, vydal hmyzu, kobylk⁴⁷ Jejich révu zničil krupobitím a smokvoně mrazem.⁴⁸ Jejich dobytek vydal v plen krupobití a ohnivým střelám jejich stáda.⁴⁹ Tak je stíhal svým planoucím hněvem, hněvem hrozným, prchlivostí, souženími, řadou poslů zkázy.⁵⁰ Dával průchod svému hněvu, jejich duše neušetřil smrti, vydal moru v plen vše živé.⁵¹ Všechno prvorozené v Egyptě pobil, prvotiny plodivé síly v Chámových stanech.⁵² Ale svůj lid vedl jako ovce, jako stádo je převedl pouští,⁵³ vodil je bezpečně, strach mít nemuseli, jejich nepřátele pohltilo moře.⁵⁴ Dovedl je až k území své svatyně, k této hoře, kterou pravicí svou získal.⁵⁵ Vypudil před nimi pronárody, jejich zem rozměřil na dědictví, v jejich stanech ubytoval izraelské kmeny.⁵⁶ Ale pokoušeli ho a vzdorovali Bohu nejvyššímu a nedbali na svědectví jeho,⁵⁷ odpadali, byli věrolomní jak otcové jejich, selhávali jako záludný luk.⁵⁸ Na posvátných návrších ho uráželi, svými modlami ho podnítili k žárlivosti.⁵⁹ Bůh se rozlítil, když to vše slyšel, velmi si zprotivil Izraele:⁶⁰ opovrhl svým příbytkem v Šílu, stanem, v němž přebýval mezi lidmi.⁶¹ Vydal do zajetí svoji sílu, svoji čest do rukou protivníka⁶² a svůj lid vydal v plen meči, proti svému dědictví vzplál prchlivostí.⁶³ Jejich junáky sežehl oheň, jejich panny svatebních chval nepoznaly.⁶⁴ Jejich kněží padli mečem, jejich vdovy neplakaly.⁶⁵ A pak se Panovník probudil jak ze sna, jak bohatýr rozjařený vínem,⁶⁶ zezadu bil svoje protivníky, uvedl na ně potupu věčnou.⁶⁷ Zprotivil si Josefův stan, Efrajimův kmen si nevyvolil,⁶⁸ zvolil si kmen Judův, horu Sijón, tu si zamiloval.⁶⁹ Svou svatyni vybudoval jak výšiny nebes, navěky ji založil jak zemi.⁷⁰ Davida si zvolil, svého služebníka, povolal ho ze salaší,⁷¹ od ovcí s jehňaty ho přivedl, aby pásl Jákoba, jeho lid, Izraele, jeho dědičný díl.⁷² A pásl je s bezúhonným srdcem, rukou zkušenou je vodil.