Read the Bible

¹ Pro předního zpěváka, pro Jedútúna. Žalm Davidův.² Řekl jsem si: Budu dbát na svoje cesty, abych se jazykem neprohřešil. Budu držet na uzdě svá ústa, dokud budu před sebou mít svévolníka.³ Byl jsem zticha, mlčel jsem jak němý, ale nic se nezlepšilo, má bolest se rozjitřila.⁴ Srdce pálilo mě v hrudi, v zneklidněné mysli mi plál oheň. Promluvil jsem svým jazykem takto:⁵ Hospodine, dej mi poznat, kdy přijde můj konec a kolik dnů je mi vyměřeno, ať vím, kdy ze světa sejdu.⁶ Hle, jen na píď odměřils mi dnů a jako nic je před tebou můj věk. Člověk je jen vánek pouhý, i kdyby stál pevně.

⁷ Každý žitím putuje jak přelud, hluku nadělá, ten vánek pouhý, kupí majetek a neví, kdo to shrábne.⁸ A tak jakou mám naději, Panovníku? Moje očekávání se upíná jen k tobě.⁹ Vysvoboď mě ode všech mých nevěrností, nedopouštěj, aby bloud mě tupil!¹⁰ Již jsem němý, neotevřu ústa, vždyť je to tvé dílo.¹¹ Odejmi už ode mne svou ránu, hynu pod tvou pádnou rukou!¹² Když někoho za nepravost napomínáš tresty, rozkládáš jak mol to, po čem dychtil. Člověk je jen vánek.¹³ Hospodine, vyslyš mou modlitbu, přej mi sluchu, když o pomoc volám, nebuď k mému pláči hluchý. Vždyť jsem u tebe jen hostem, příchozím, jako všichni otcové moji. [ (Psalms 39:14) Odvrať ode mne svůj pohled, abych okřál, dřív než odejdu a nebudu již. ]