Read the Bible

¹ Davidův. Hospodine, veď spor s těmi, kdo vedou spor se mnou, bojuj proti těm, kdo proti mně boj vedou.² Chop se pavézy a štítu, na pomoc mi povstaň,³ rozmáchni se kopím a sekerou proti těm, kdo mě pronásledují, a řekni mi: "Jsem tvoje spása."⁴ Ať se hanbí, ať se stydí ti, kdo o život mi ukládají. Ať táhnou zpět, ať se zardí ti, kdo zlo mi strojí.⁵ Ať jsou jako plevy hnané větrem, až na ně udeří anděl Hospodinův,⁶ ať je jejich cesta ztemnělá a kluzká, až je Hospodinův anděl bude stíhat.⁷ Bez důvodů síť mi nastražili, bez důvodů na mne vykopali jámu.⁸ Ať na něj přikvačí znenadání zkáza, do sítě, již nastražil, ať sám se chytí, do zkázy ať padne.⁹ Má duše však bude jásat Hospodinu, bude se veselit z jeho spásy.¹⁰ Každá kost ve mně řekne: "Hospodine, kdo je tobě roven? Poníženého ty vysvobozuješ z moci silnějšího, poníženého ubožáka od uchvatitele."

¹¹ Zlovolní svědkové povstávají, ptají se mne na to, o čem nevím.¹² Za dobro mi odplácejí zlobou, stojím tu jak osiřelý.¹³ Já, když byli nemocni, jsem chodil v rouchu žíněném a pokořoval jsem se postem. Ale moje modlitba se mi do klína vrátí.¹⁴ Choval jsem se, jako by byl postižen můj druh či bratr, byl jsem sehnut, sklíčen smutkem jak truchlící matka.¹⁵ Avšak při mém pádu s radostí se shlukli; shlukli se proti mně, aniž jsem co tušil, sami zbiti drásali mě, nedali si pokoj.¹⁶ Rouhali se, šklebili se škodolibě a cenili na mě zuby.

¹⁷ Jak dlouho chceš přihlížet, Panovníku? Zachovej mou duši před zkázou, kterou mi přichystali, jediné, co mám, chraň před lvíčaty.¹⁸ Vzdám ti chválu ve velikém shromáždění a budu tě chválit před početným lidem.¹⁹ Ať se nade mnou mí zrádní nepřátelé neradují, ať nemhouří oči, kdo mě bez důvodu nenávidí.²⁰ To, co řeknou, není ku pokoji, nýbrž proti mírumilovným v zemi; myslí jen na záludnosti.²¹ Otevírají si na mě ústa, říkají: "Dobře ti tak! Už to vidíme na vlastní oči."²² Hospodine, ty vidíš a nejsi hluchý, Panovníku, nebuď mi vzdálen!²³ Probuď se, postav se za mé právo, za mou při, můj Bože, Panovníku.²⁴ Hospodine, Bože můj, podle své spravedlnosti mi zjednej právo, ať se nade mnou neradují.²⁵ Ať si v srdci neříkají: "Dobře mu tak, to jsme chtěli!" Ať neřeknou: "Zhltli jsme ho."²⁶ Ať se zardí hanbou ti, kdo se radují ze zla, které mě postihlo. Ať poleje stud a hanba ty, kdo se nade mne tolik vypínají.²⁷ Ať však plesají a radují se, kdo mi přejí spravedlnost, ať říkají stále: "Hospodin je velký, přeje pokoj svému služebníku."²⁸ O tvé spravedlnosti bude pak hovořit můj jazyk, každý den tě bude chválit.