Read the Bible

¹ Pro předního zpěváka, žalm Davidův. Bože, má chválo, nestav se hluchým,² když se na mě rozevřela ústa svévolná a lstivá! Zrádným jazykem mě napadají,³ slovy nenávistnými mě zasypali, bojují proti mě bez důvodu.⁴ Osočují mě za moji lásku, zatímco se modlím.⁵ Za dobro mě zavalují zlobou, za mou lásku nenávistí.

⁶ Postav proti němu svévolníka, po jeho pravici žalobce ať stane.⁷ Ať dopadne jako svévolník, až bude souzen; jeho modlitba ať je mu počítána za hřích.⁸ Dny ať jsou mu ukráceny, jeho pověření ať převezme jiný.⁹ Jeho synové ať sirotky se stanou, jeho žena vdovou.¹⁰ Jeho synové ať toulají se po žebrotě, ze svých rozvalin ať chodí prosit.¹¹ Na všechno, co má, ať políčí si lichvář, co vytěžil, cizáci ať loupí.¹² Ať nemá nikoho, kdo by mu nadále prokázal milosrdenství, kdo by se smiloval nad sirotky po něm.¹³ Jeho potomstvo buď vymýceno, jeho jméno smazáno buď v příštím pokolení.¹⁴ Ať Hospodin pamatuje na nepravost jeho otců a hřích jeho matky vymazán ať není.¹⁵ Ať je má Hospodin ustavičně před očima, ať vymýtí ze země památku po nich¹⁶ za to, že nepamatoval na milosrdenství, ale pronásledoval člověka poníženého a ubohého, chtěl usmrtit zkrušeného v srdci.¹⁷ Miloval zlořečení, ať ho postihne! O požehnání nestál, ať se ho vzdálí!¹⁸ Zlořečení oblékal jak šaty; ať mu pronikne nitrem jak voda, ať mu prostoupí kosti jak olej.¹⁹ Ať mu je jako roucho, kterým se halí, opaskem, kterým se přepásává ustavičně.²⁰ To ať si vyslouží od Hospodina ti, kteří mě osočují, kteří proti mně zlovolně mluví.

²¹ Ty však, Panovníku Hospodine, ukaž na mně pro své jméno, jak je tvé milosrdenství dobrotivé, vysvoboď mě!²² Jsem ponížený ubožák, v nitru mám zraněné srdce.²³ Odcházím jako stín, který se prodlužuje, jako luční kobylka jsem smeten.²⁴ V kolenou se podlamuji postem, bez oleje chátrá moje tělo.²⁵ Jsem jim jenom pro potupu, jak mě vidí, potřásají hlavou.²⁶ Pomoz mi, můj Bože, Hospodine, podle svého milosrdenství mě zachraň,²⁷ aby poznali, že tvá ruka to byla, žes to učinil ty, Hospodine.²⁸ Jen ať zlořečí, ale ty žehnej! Když povstali, ať je stihne hanba, a tvůj služebník se zaraduje.²⁹ Stud ať poleje ty, kdo mě osočují, hanbou ať se zahalí jak pláštěm.³⁰ Moje ³¹ neboť stanul po pravici ubožáku, aby ho zachránil před jeho soudci.