Read the Bible

¹ Svým učedníkům řekl: "Byl jeden bohatý člověk a ten měl správce, kterého obvinili, že špatně hospodaří s jeho majetkem.² Zavolal ho a řekl mu: 'Čeho ses dopustil? Slož účty ze svého správcovství, protože dále nemůžeš být správcem.'³ Správce si řekl: 'Co budu dělat, když mne pán zbavuje správcovství? Na práci nejsem, žebrat se stydím.⁴ Vím, co udělám, aby mne někde přijali do domu, až budu zbaven správcovství!'⁵ Zavolal si dlužníky svého pána jednoho po druhém a řekl prvnímu: 'Kolik jsi dlužen mému pánovi?' On řekl: 'Sto věder oleje.'⁶ Řekl mu: 'Tu je tvůj úpis; rychle sedni a napiš nový na padesát.'⁷ Pak řekl druhému: 'A kolik jsi dlužen ty?' Odpověděl: 'Sto měr obilí.' Řekl mu: 'Tu je tvůj úpis; napiš osmdesát.'⁸ Pán pochválil toho nepoctivého správce, že jednal prozíravě. Vždyť synové tohoto světa jsou vůči sobě navzájem prozíravější, než synové světla.⁹ Já vám pravím: I nespravedlivým mamonem si můžete získat přátele; až majetek pomine, budete přijati do věčných příbytků.¹⁰ Kdo je věrný v nejmenší věci, je věrný také ve velké; kdo je v nejmenší věci nepoctivý, je nepoctivý i ve velké.¹¹ Jestliže jste nespravovali věrně ani nespravedlivý majetek, kdo vám svěří to pravé bohatství?¹² Jestliže jste nebyli věrni v tom, co vám nepatří, kdo vám dá, co vám právem patří?¹³ Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět, a druhého milovat, k jednomu se přidá, druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i majetku."¹⁴ Toto slyšeli farizeové, kteří měli rádi peníze, a posmívali se mu.¹⁵ Řekl jim: "Vy před lidmi vystupujete jako spravedliví, ale Bůh zná vaše srdce: neboť co lidé cení vysoko, je před Bohem ohavnost.¹⁶ Zákon a proroci až do Jana; od té chvíle se zvěstuje království Boží a každý si do něho vynucuje vstup.¹⁷ Spíše pomine nebe a země, než aby padla jediná čárka Zákona.¹⁸ Každý, kdo propouští svou manželku a vezme si jinou, cizoloží; kdo se ožení s tou, kterou muž pustil, cizoloží.

¹⁹ Byl jeden bohatý člověk, nádherně a vybraně se strojil a den co den skvěle hodoval.²⁰ U vrat jeho domu lehával nějaký chudák, jménem Lazar, plný vředů,²¹ a toužil nasytit se aspoň tím, co spadlo se stolu toho boháče; dokonce přibíhali psi a olizovali jeho vředy.²² I umřel ten chudák a andělé ho přenesli k Abrahamovi; zemřel i ten boháč a byl pohřben.²³ A když v pekle pozdvihl v mukách oči, uviděl v dáli Abrahama a u něho Lazara.²⁴ Tu zvolal: 'Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí aspoň špičku prstu ve vodě a svlaží mé rty, neboť se trápím v tomto plameni.'²⁵ Abraham řekl: 'Synu, vzpomeň si, že se ti dostalo všeho dobrého už za tvého života, a Lazarovi naopak všeho zlého. Nyní on se raduje a ty trpíš.²⁶ A nad to vše je mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo - i kdyby chtěl, nemůže odtud k vám ani překročit od vás k nám.'²⁷ Řekl: 'Prosím tě tedy, otče, pošli jej do mého rodného domu,²⁸ neboť mám pět bratrů, ať je varuje, aby také oni nepřišli do tohoto místa muk.'²⁹ Ale Abraham mu odpověděl: 'Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají!'³⁰ On řekl: 'Ne tak, otče Abrahame, ale přijde-li k nim někdo z mrtvých, budou činit pokání.'³¹ Řekl mu: 'Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.'"