Read the Bible

¹ Byl nemocen jeden člověk, Lazar z Betanie, z vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta.² To byla ta Marie, která pomazala Pána vzácným olejem a nohy mu otřela svými vlasy; a její bratr Lazar byl nemocen.³ Sestry mu vzkázaly: "Pane, ten, kterého máš rád, je nemocen."⁴ Když to Ježíš uslyšel, řekl: "Ta nemoc není k smrti, ale k slávě Boží, aby Syn Boží byl skrze ni oslaven."⁵ Ježíš Martu, její sestru i Lazara miloval.⁶ Když uslyšel, že je Lazar nemocen, zůstal ještě dva dny na tom místě, kde byl.⁷ Teprve potom řekl svým učedníkům: "Pojďme opět do Judska!"⁸ Učedníci mu řekl: "Mistře, není to dávno, co tě chtěli Židé ukamenovat, a zase tam chceš jít?"⁹ Ježíš odpověděl: "Což nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtne, neboť vidí světlo tohoto světa.¹⁰ Kdo však chodí v noci, klopýtá, poněvadž v něm není světla."¹¹ To pověděl a dodal: "Náš přítel Lazar usnul. Ale jdu ho probudit."¹² Učedníci mu řekli: "Pane, spí-li, uzdraví se."¹³ Ježíš mluvil o jeho smrti, ale oni mysleli, že mluví o pouhém spánku.¹⁴ Tehdy jim Ježíš řekl: "Lazar umřel.¹⁵ A jsem rád, že jsem tam nebyl, kvůli vám, abyste uvěřili. Pojďme k němu!"¹⁶ Tomáš, jinak Didymos, řekl ostatním učedníkům: "Pojďme i my, ať zemřeme spolu s ním!"

¹⁷ Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je již čtyři dny v hrobě.¹⁸ Betanie byla bl¹⁹ a mnozí z Židů přišli k Marii a Martě, aby je potěšili v jejich zármutku nad jejich bratrem.²⁰ Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, šla mu naproti. Marie zůstala doma.²¹ Marta řekla Ježíšovi: "Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel.²² Ale i tak vím, že začkoli požádáš Boha, Bůh ti dá."²³ Ježíš jí řekl: "Tvůj bratr vstane."²⁴ Řekla mu Marta: "Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den."²⁵ Ježíš jí řekl: "Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít.²⁶ A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?"²⁷ Řekla mu: "Ano, Pane. Já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět."²⁸ S těmi slovy odešla, zavolala svou sestru Marii stranou a řekla jí: "Je tu Mistr a volá tě."²⁹ Jak to Marie uslyšela, rychle vstala a šla k němu.³⁰ Ježíš totiž ještě nedošel do vesnice a byl na tom místě, kde se s ním Marta setkala.³¹ Když viděli Židé, kteří byli s Marií v domě a těšili ji, že rychle vstala a vyšla, šli za ní; domnívali se, že jde k hrobu, aby se tam vyplakala.³² Jakmile Marie přišla tam, kde byl Ježíš, a spatřila ho, padla mu k nohám a řekla: "Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel."

³³ Když Ježíš viděl, jak pláče a jak pláčou i Židé, kteří přišli s ní, v Duchu se rozhorlil a vzrušen³⁴ řekl: "Kam jste ho položili?" Řekli mu: "Pane, pojď se podívat!"³⁵ Ježíšovi vstoupily do očí slzy.³⁶ Židé říkali: "Hle, jak jej miloval!"³⁷ Někteří z nich však řekli: "Když otevřel oči slepému, nemohl způsobit, aby tento člověk neumřel?"³⁸ Ježíš, znovu rozhorlen, přichází k hrobu. Byla to jeskyně a na ní ležel kámen.³⁹ Ježíš řekl: "Zvedněte ten kámen!" sestra zemřelého Marta mu řekla: "Pane, už je v rozkladu, vždyť je to čtvrtý den."⁴⁰ Ježíš jí odpověděl: "Neřekl jsem ti, že uvidíš slávu Boží, budeš-li věřit?"⁴¹ Zvedli tedy kámen. Ježíš pohlédl vzhůru a řekl: "Otče, děkuji ti, žes mě vyslyšel.⁴² Věděl jsem sice, že mě vždycky slyšíš, ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem, aby uvěřili, že ty jsi mě poslal."⁴³ Když to řekl, zvolal mocným hlasem: "Lazare, pojď ven!"⁴⁴ Zemřelý vyšel, měl plátnem svázány ruce i nohy a tvář měl zahalenu šátkem. Ježíš jim řekl: "Rozvažte ho a nechte odejít!"

⁴⁵ Mnozí z Židů, kteří přišli k Marii a viděli, co Ježíš učinil, uvěřili v něho.⁴⁶ Ale někteří z nich šli k farizeům a oznámili jim, co učinil.⁴⁷ Velekněží a farizeové svolali radu a řekli: "Co si počneme? Ten člověk činí mnohá znamení⁴⁸ Když proti němu nezakročíme, všichni v něj uvěří, a přijdou Římané a zničí nám toto svaté místo i národ."⁴⁹ Jeden z nich, Kaifáš, velekněz toho roku, jim řekl: "Vy ničemu nerozumíte;⁵⁰ nechápete, že je pro vás lépe, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby zahynul celý národ."⁵¹ To však neřekl sám ze sebe, ale jako velekněz toho roku vyřkl proroctví, že Ježíš má zemřít za národ,⁵² a nejenom za národ, ale také proto, aby rozptýlené děti Boží shromáždil v jedno.⁵³ Od toho dne byli tedy smluveni, že ho zabijí.⁵⁴ Proto už Ježíš nechodil veřejně mezi Židy, ale odešel odtud do kraje blízko pouště, do města jménem Efraim, a tam zůstal s učedníky.⁵⁵ Bylo krátce před židovskými velikonocemi a mnozí z té krajiny přišli před svátky do Jeruzaléma, aby se očistili.⁵⁶ Hledali Ježíše, a jak stáli v chrámě, říkali si mezi sebou: "Co myslíte? Přijde na svátky?"⁵⁷ Velekněží a farizeové vydali totiž nařízení, že každý, kdo by věděl, kde se zdržuje, má to oznámit, aby ho mohli zatknout.