Read the Bible

¹ Zdali není člověk na zemi podroben v službu, nejsou jeho dny jako dny nádeníka?² Jako baží otrok po stínu a jak nádeník čeká na výdělek,³ tak se mi dostaly dědictvím daremné měsíce, noci plné trápení se staly mým údělem.⁴ Když uléhám, ptám se: »Kdy už vstanu?« a pak zase: »Kdy se snese večer?« Syt jsem toho, na lůžku se převalovat do rozbřesku.⁵ Mé tělo je obaleno červy a strupy plnými prachu, kůže mi puká a mokvá.⁶ Rychleji než tkalcův člunek uběhly mé dny, skončily v naprosté beznaději.

⁷ Bože, pomni, že můj život uprchne jak vítr a nic dobrého už nikdy nespatří mé oči.⁸ Neuzří mě oko, jež mě vídávalo, budou-li mě tvoje oči hledat, nebudu tu.⁹ Oblak se rozplyne, zmizí; stejně kdo sestoupí do podsvětí, už nevystoupí,¹⁰ nevrátí se nikdy zpět do svého domu, neobjeví se už na svém místě.¹¹ A tak bránit nemohu svým ústům, mluví ze mne úzkost mého ducha, lká ze mne hořkost mé duše.¹² Jsem snad moře nebo dračí netvor, že proti mně stavíš stráž?¹³ Řeknu-li si: »Potěší mě moje lože, mé lůžko mi ulehčí v mém lkání«,¹⁴ děsíš mě skrze sny a přepadáš mě viděními,¹⁵ že bych spíše volil zardoušení, spíše smrt než kruté trápení.¹⁶ Život se mi zprotivil, nechci žít věčně, už mě nech, mé dny jsou pouhý vánek.

¹⁷ Co je člověk, že mu přikládáš význam, že se jím zabýváš v srdci,¹⁸ že na něj dohlížíš každého rána a každou chvíli ho zkoušíš?¹⁹ Proč svůj zrak ode mne neodvrátíš, nenecháš mě ani slinu polknout?²⁰ Zhřešil-li jsem, co mám podle tebe dělat, hlídači lidí? Proč sis mě vzal za terč, až jsem se stal břemenem sám sobě?²¹ Proč mi přestupek můj nepromineš, nesejmeš ze mne mou vinu? Již uléhám do prachu a až mě budeš za úsvitu hledat, nebudu již."