Read the Bible

¹ "Uzavřel jsem smlouvu se svýma očima, jak bych se tedy směl ohlížet za pannou?² Jaký je úděl od Boha shůry, dědictví od Všemocného z výšin?³ Zdali ne bědy pro bídáka a neštěstí pro pachatele ničemností?⁴ Nevidí snad Bůh mé cesty a nepočítá všechny mé kroky?⁵ Jestliže jsem licoměrně jednal a moje noha spěchala za lstí,⁶ ať mě Bůh zváží na vážkách spravedlnosti a pozná mou bezúhonnost.⁷ Jestliže se můj krok odchýlil z cesty a mé srdce si šlo za mýma očima nebo poskvrna ulpěla na mých dlaních,⁸ ať jiný sní, co zaseju, a moji potomci ať jsou vykořeněni.

⁹ Jestliže se mé srdce dalo zlákat cizí ženou a já jsem strojil nástrahy u dveří svého druha,¹⁰ ať moje žena jinému mele a jiní ať se sklánějí nad ní.¹¹ Byla by to přece mrzkost, nepravost hodná odsouzení,¹² byl by to oheň, jenž zžírá v říši zkázy, který do kořenů zničí všechnu mou úrodu.¹³ Jestliže jsem porušil právo svého otroka či otrokyně, když se mnou vedli spor,¹⁴ co bych měl udělat, až Bůh povstane, co mu odvětím, až mě bude stíhat?¹⁵ Což ten, který mě učinil v mateřském životě, neučinil i jeho, nebyl to týž, který nás připravil v lůně?

¹⁶ Jestliže jsem odmítl nuzákovo přání, oči vdovy nechal hasnout v beznaději¹⁷ a sám pojídal své sousto, aniž z něho též sirotek jedl -¹⁸ ten přec od mládí už se mnou rostl jak u otce, také vdovu jsem od života své matky vodil -,¹⁹ jestliže jsem viděl hynoucího bez oděvu, že se ubožák čím přikrýt nemá,²⁰ jestliže mi jeho bedra nežehnala za to, že se ohřívá vlnou mých jehňat,²¹ jestliže má ruka hrozila sirotkovi, ač jsem v bráně viděl, že mu mohu pomoci,²² ať mi odpadne lopatka od ramene a paže se mi vylomí z kloubu.²³ Propadl bych jistě strachu, bědám Božím, na nic bych se nevzmohl před jeho vznešeností.

²⁴ Jestliže jsem svou důvěru složil v zlato, třpytivému zlatu říkal: »V tebe doufám«,²⁵ jestliže jsem se radoval, že jsem tak zámožný, že má ruka nabyla úctyhodného jmění,²⁶ jestliže jsem viděl světlo sluneční, jak září, a měsíc, jak skvostně pluje po obloze,²⁷ a m²⁸ i to by byla nepravost hodná odsouzení, neboť bych tím zapřel Boha shůry.²⁹ Jestliže jsem se zaradoval ze zániku toho, kdo mě nenáviděl, a byl rozjařen, že potkalo ho něco zlého -³⁰ vždyť jsem nedal svým ústům zhřešit, nevyprošoval jsem si pro něho kletbu,³¹ lidé z mého stanu si nestěžovali: »Kéž by nám dal trochu masa, nejsme syti«,³² cizinec nezůstával přes noc venku, pocestnému jsem otvíral dveře -,

³³ jestliže jsem po lidsku své přestoupení skrýval, nepravost svou tajně uložil v své hrudi,³⁴ že bych se byl lekal početného davu a že bych se opovržení lidských čeledí děsil, pak ať zmlknu a nevyjdu ze dveří.³⁵ Kéž bych měl někoho, kdo by mě vyslyšel! Zde je mé znamení. Ať mi Všemocný odpoví. Můj odpůrce sepsal zápis.³⁶ Klidně si jej vložím na rameno, ovinu si jej jak věnec.³⁷ O každém svém kroku mu povím, jako vévoda přistoupím k němu.³⁸ Jestliže má půda proti mně křičela a její brázdy přitom plakaly,³⁹ jestliže jsem její sílu spotřeboval bez placení a její vlastníky odbýval,⁴⁰ ať místo pšenice vzejde trní, místo ječmene býlí." Zde končí Jóbova slova.