Read the Bible

¹ Pak otevřel Jób ústa a zlořečil svému dni.² J³ "Ať zanikne den, kdy jsem se zrodil, noc, kdy bylo řečeno: »Je počat muž.«⁴ Ať se onen den stane temnotou, shůry Bůh ať po něm nepátrá, svítání ať se nad ním nezaskví.⁵ Temnota a šerá smrt ať jsou jeho zastánci, ať se na něj snese temné mračno, zatmění dne ať na něj náhle padne.⁶ A tu noc, tu mrákota ať vezme, ať se netěší, že je mezi dny roku, do počtu měsíců ať se nedostane.⁷ Ta noc ať je neplodná, žádné plesání ať do ní nepronikne.⁸ Ať ji zatratí, kdo zaklínají den, ti, kdo dovedou vyburcovat livjátana.⁹ Hvězdy ať se zatmí, nežli začne svítat, ať nevzejde světlo, když je bude očekávat, aby nespatřila řasy zory,¹⁰ neboť neuzavřela život mé matky, neskryla trápení před mým zrakem.

¹¹ Proč jsem nezemřel hned v lůně, nezahynul, sotvaže jsem vyšel ze života matky?¹² Proč jsem byl brán na kolena a nač kojen z prsů?¹³ Ležel bych teď v klidu, spal bych, došel odpočinku¹⁴ spolu s králi a zemskými rádci, jimž z toho, co zbudovali, zbyly trosky,¹⁵ nebo s velmoži, co měli plno zlata a domy si naplnili stříbrem,¹⁶ nebo jako zahrabaný potrat - nebyl bych tu, jako nedonošený plod, který nespatřil světlo.¹⁷ Svévolníci přestanou tam bouřit, zemdlení tam dojdou odpočinku,¹⁸ vězňové jsou rovněž bez starostí, neslyší křik poháněče,¹⁹ mal

²⁰ Proč dopřává Bůh bědnému světlo, život těm, kdo mají v duši hořkost,²¹ kdo toužebně čekají na smrt - a ona nejde, ač ji vyhledávají víc než skryté poklady,²² těm, kdo radostí by jásali a veselili se, že našli hrob?²³ A proč muži, kterému je cesta skryta, ji Bůh zatarasil?²⁴ Místo abych pojedl, jen vzdychám, nářek ze mne tryská jako voda;²⁵ čeho jsem se tolik strachoval, to mě postihlo, dolehlo na mě to, čeho jsem se lekal.²⁶ Nepoznal jsem klidu ani míru ani odpočinutí - a přišla bouře."