Read the Bible

¹ Jób na to odpověděl:² "Slyšel jsem už mnoho podobného, těšíte mě všichni jen trápením.³ Kdypak skončí to mluvení do větru? Co tě rozjitřuje, že tak odpovídáš?⁴ Také bych mohl mluvit jako vy, kdybyste vy byli na mém místě, ohánět se proti vám slovy, potřásat nad vámi hlavou.⁵ Já bych vám však svými ústy dodával odvahu, svými rty bych šetrně projevil soustrast.

⁶ Promluvím-li, nezůstanu ušetřen bolesti, když od toho upustím, co ztratím?⁷ Naplňuje mě teď, Bože, malomyslností, že jsi zpustošil celou mou pospolitost.⁸ Zasáhl jsi mě, mám na to svědka, je jím má vychrtlost, ta mi to do očí dokazuje.⁹ Jeho hněv mě rozsápal, zanevřel na mě, skřípe na mě svými zuby; můj protivník zaostřuje na mě svůj zrak.¹⁰ Dokořán na mně otvírají ústa, potupně mě políčkují a všichni se na mě hrnou.¹¹ Bůh mně dal v plen padouchovi, napospas mě vydal spárům svévolníků.¹² Žil jsem poklidně, on však mnou zacloumal, uchopil mě za šíji a roztříštil mě; učinil mě svým terčem.¹³ Obklíčili mě jeho střelci, nelítostně roztíná mé ledví, moji žluč vylévá na zem.¹⁴ Drásá mě, jsem celý rozdrásaný, doráží na mě jako bohatýr.¹⁵ Na svou zjizvenou kůži jsem si vzal žínici, svůj roh jsem do prachu sklonil.¹⁶ Tvář mi opuchla od pláče, na má víčka padlo šero smrti,

¹⁷ ač násilí na mých rukou nelpí a má modlitba je ryzí.¹⁸ Země, krev mou nepřikrývej, můj křik ať nenajde místa klidu!¹⁹ Ale nyní, hle, mám svědka na nebesích, můj přímluvce je na výšinách.²⁰ Ať se mi přátelé posmívají, moje oko hledí v slzách k Bohu.²¹ Kéž je muži dáno hájit se před Bohem, lidskému synu před jeho bližním.²² Vždyť až přejde počet mých let, půjdu stezkou, z níž se nenavrátím.