Read the Bible

¹ Dome izraelský, slyšte slovo, které proti vám promluvil Hospodin.² Toto praví Hospodin: "Neučte se cestě pronárodů a neděste se nebeských znamení, i když se jich děsí pronárody.³ To, čím se řídí národy, je pouhý přelud, dřevo poražené v lese, výrobek přitesaný řemeslnou rukou.⁴ Krášlí jej stříbrem a zlatem, hřebíky a kladivy upevňují, aby to nebylo vratké.⁵ Jsou jako strašák v okurkovém poli. Nemluví, musí se nosit, sami neudělají ani krok. Nebojte se jich, nemohou udělat nic zlého ani dobrého."⁶ Nikdo nen⁷ Kdo by se tě nebál, Králi pronárodů? Úcta patří jenom tobě! Ze všech mudrců pronárodů a ze všech království není nikdo jako ty.⁸ Jsou tupí a hloupí do jednoho, dají se vodit přeludy, pouhým dřevem,⁹ tepaným stříbrem dovezeným z Taršíše a zlatem z Úfazu, výrobkem řemeslníka a rukou zlatníkových; je oděno purpurem a nachem, ale vše je výrobek dovedných řemeslníků.¹⁰ Avšak Hospodin je Bůh pravý. On je Bůh živý a Král věčný. Před jeho rozlícením se chvěje země, pronárody neobstojí před jeho hrozným hněvem.¹¹ Řekněte jim toto: "Bohové, kteří neudělali nebe ani zemi, zmizí ze země i zpod nebes."¹² On svou silou učinil zemi, svou moudrostí upevnil svět, svým rozumem napjal nebesa.¹³ Když vydá hlas, shlukují se na nebi vody, přivádí mlhu od končin země, déšť provází blesky, ze svých zásobnic vyvádí vítr.¹⁴ Každý člověk je tupec, neví-li, že se každý zlatník pro své modly dočká hanby. Vždyť jeho lité modly jsou klam, ducha v nich není.¹⁵ Jsou přelud, podvodný výtvor. V čase, kdy je budu trestat, zhynou.¹⁶ Díl Jákobův není jako oni, vždyť všechno vytvořil on. Izrael je dědičným kmenem toho, jehož jméno je Hospodin zástupů.

¹⁷ Seber ze země svůj uzlík, ty která sídlíš v obležení.¹⁸ Toto praví Hospodin: "Hle, tentokrát začnu metat z praku obyvatele země a budu je soužit, aby to pocítili."¹⁹ Běda mi pro mou těžkou ránu, jsem proboden, raněn. Řekl jsem: Je to nemoc, kterou musím snášet.²⁰ Můj stan je zpustošen a všechna má stanová lana zpřetrhána. Moji synové ode mne odešli, nejsou tu. Není tu nikdo, kdo by ještě postavil můj stan a napjal mé stanové houně.²¹ Pastýři jsou tupí, nedotazují se Hospodina. Nejsou prozíraví, všechna jejich stáda jsou rozprášena.²² Slyš, zpráva! Hle, přichází: "Velké dunění ze severní země učiní z judských měst zpustošený kraj, domov šakalů."²³ Je mi známo, Hospodine, že cesta nezávisí na člověku ani jistota kroku na tom, kdo jde.²⁴ Potrestej mě, Hospodine, podle práva, ale ne ve hněvu, abys mě nezničil.²⁵ Vylej svoje rozhořčení na pronárody, jež neznají se k tobě, na čeledi, které nevzývají tvoje jméno, vždyť pozřely Jákoba, pozřely ho zcela, zpustošily jeho nivy.