Read the Bible

¹ Když ten zmatek ustal, svolal si Pavel učedníky a povzbudil je. Pak se s nimi rozloučil a vydal se na cestu do Makedonie.² Prošel tamější krajiny, vytrvale povzbuzoval bratry slovem Božím a přišel do Řecka,³ kde strávil tři měsíce. Když se chystal vyplout do Sýrie, zosnovali proti němu Židé úklady, a proto se rozhodl vrátit se přes Makedonii.⁴ Doprovázel ho Sopatros, Pyrrhův syn z Beroje, Aristarchos a Sekundus z Tesaloniky, Gaius a Timoteus z Derbe a Tychikos a Trofimos z Asie.⁵ Ti šli napřed a čekali na nás v Troadě.⁶ My jsme po velikonocích vypluli z Filip a přijeli jsme k nim do Troady až za pět dní. Tam jsme zůstali týden.

⁷ První den v týdnu jsme se sešli k lámání chleba a Pavel promluvil ke shromáždění. Protože chtěl na druhý den odcestovat, protáhl řeč až do půlnoci.⁸ Byli jsme shromážděni v horní místnosti, kde bylo mnoho lamp.⁹ Nějaký mladík jménem Eutychos seděl na okně, a protože Pavel mluvil dlouho, přemáhal ho spánek. Usnul a spadl z třetího poschodí a když ho zvedli, byl mrtvý.¹⁰ Pavel sešel dolů, sklonil se nad ním, objal ho a řekl: "Upokojte se, je v něm život."¹¹ Pak se vrátil nahoru, lámal a jedl chléb, dlouho do rána s nimi rozmlouval a potom odešel.¹² Chlapce přivedli živého a to je velice povzbudilo.

¹³ My jsme nastoupili na loď napřed a vypluli jsme směrem k Assu, kde se k nám měl připojit Pavel. Tak nám totiž nařídil a sám se rozhodl jít pěšky.¹⁴ Když se s námi v Assu sešel, vzali jsme ho na loď a dopluli do Mitylény.¹⁵ Odtud jsme pluli dál a na druhý den jsme se dostali do blízkosti Chia. Další den jsme připluli k Samu a příští den jsme dorazili do Milétu.¹⁶ Pavel se totiž rozhodl minout Efez a neztrácet čas v provincii Asii, neboť spěchal, aby byl pokud možno na den letnic v Jeruzalémě.

¹⁷ Z Milétu poslal Pavel vzkaz do Efezu a zavolal si starší církve.¹⁸ Když k němu přišli, řekl jim: "Vy víte, jak jsem si u vás počínal celou dobu od prvního dne, kdy jsem přišel do Asie.¹⁹ Sloužil jsem Pánu s velkou pokorou, v slzách a zkouškách, které mě potkaly pro úklady židů.²⁰ Víte, že jsem vám nezamlčel nic, co by vám bylo k prospěchu; všechno jsem vám řekl, když jsem vás učil ve shromáždění i v rodinách.²¹ Naléhal jsem na Židy i Řeky a vyzýval je, aby se obrátili k Bohu a uvěřili v našeho Pána, Ježíše Krista.²² Nyní jdu do Jeruzaléma, protože mě Duch nutí, a nevím, co mě tam potká.²³ Vím jen tolik, že mi Duch svatý město od města ohlašuje, že na mne čekají pouta a utrpení.²⁴ Ale já nepřikládám svému životu žádnou jinou cenu, než abych dokončil svůj běh a splnil úkol, který jsem dostal od Pána Ježíše: hlásat evangelium o Boží milosti.²⁵ Nyní vím, že mě už neuvidí nikdo z vás, k nimž jsem na svých cestách přišel hlásat Boží království.²⁶ Proto vám v tento den prohlašuji před Bohem, že mou vinou nikdo nezahyne,²⁷ neboť jsem vám oznámil celou Boží vůli a nic jsem nezamlčel.²⁸ Dávejte pozor na sebe i na celé stádo, ve kterém si vás Duch svatý ustanovil za strážce, abyste byli pastýři Boží církve, kterou si Bůh získal krví vlastního Syna.²⁹ Vím, že po mém odchodu přijdou mezi vás draví vlci, kteří nebudou šetřit stádo.³⁰ I mezi vámi samými povstanou lidé, kteří povedou scestné řeči, aby strhli učedníky na svou stranu.³¹ Buďte proto bdělí a pamatujte, že jsem se slzami v očích po tři roky ve dne v noci každému z vás neustále ukazoval cestu.³² Nyní vás svěřuji Bohu a slovu jeho milosti, které má moc vás proměnit a dát vám podíl mezi všemi, kdo jsou posvěceni.³³ Od nikoho jsem nežádal stříbro, zlato ani oděv.³⁴ Sami víte, že tyto mé ruce vydělávaly na všechno, co jsem potřeboval já i moji společníci.³⁵ Tím vším jsem vám ukázal, že máme takto pracovat, pomáhat slabým a mít na paměti slova Pána Ježíše, který řekl: 'Blaze tomu, kdo dává, ne tomu, kdo bere.'"

³⁶ Po těch slovech si s nimi se všemi klekl a pomodlil se.³⁷ Všichni se dali do hlasitého pláče, objímali Pavla a líbali ho,³⁸ dojati nejvíce jeho slovy, že ho už nikdy neuvidí. Pak ho doprovodili k lodi.