Read the Bible

¹ Pokud jde o to, co jste psali: Je pro muže lépe, když žije bez ženy.² Abyste se však uvarovali smilstva, ať každý má svou ženu a každá svého muže.³ Muž ať prokazuje ženě, čím je jí povinen, a podobně i žena muži.⁴ Žena nemá své tělo pro sebe, ale pro svého muže. Podobně však ani muž nemá své tělo pro sebe, ale pro svou ženu.⁵ Neodpírejte se jeden druhému, leda se vzájemným souhlasem a jen na čas, abyste byli volni pro modlitbu. Potom zase buďte spolu, aby vás satan nepokoušel, když byste se nemohli ovládnout.⁶ To ovšem říkám jako ústupek, ne jako příkaz.⁷ Přál bych si totiž, aby všichni lidé byli jako já; ale každý má od Boha svůj vlastní dar, jeden tak, druhý jinak.⁸ Svobodným a vdovám pravím, že je pro ně lépe, když zůstanou tak jako já.⁹ Je-li jim zatěžko žít zdrženlivě, ať vstoupí v manželství, neboť je lepší žít v manželství než se trápit.

¹⁰ Těm, kteří žijí v manželství, přikazuji - ne já, ale Pán - aby žena od muže neodcházela.¹¹ A když už odejde, ať zůstane neprovdána nebo se s mužem smíří; a muž ať ženu neopouští.¹² Ostatním pravím já, a ne už Pán: Má-li někdo z bratří ženu nevěřící a ona je ochotna s ním zůstat, ať ji neopouští.¹³ A má-li žena muže nevěřícího a on je ochoten s ní zůstat, ať ho neopouští.¹⁴ Nevěřící muž je totiž posvěcen manželstvím s věřící ženou a nevěřící žena manželstvím s věřícím mužem, jinak by vaše děti byly nečisté; jsou však přece svaté!¹⁵ Chce-li nevěřící odejít, ať odejde. Věřící nejsou v takových případech vázáni. Bůh nás povolal k pokoji.¹⁶ Víš snad, ženo, zda se ti podaří přivést muže ke spáse? Víš snad, muži, zda se ti podaří přivést ženu ke spáse?

¹⁷ Každý ať žije v tom postavení, které měl od Pána, když ho povolal k víře. A tak to nařizuji v církvích všude.¹⁸ Jsi povolán jako žid? Nezatajuj svou obřízku. Jsi povolán jako pohan? Nedávej se obřezat.¹⁹ Nezáleží na tom, zda je někdo obřezán nebo není, ale na tom, zda zachovává Boží přikázání.²⁰ Nikdo ať neopouští postavení, v němž ho Bůh povolal.²¹ Byl jsi povolán jako otrok? Netrap se tím. Ale kdyby ses mohl stát svobodným, raději toho použij.²² Koho Pán povolal jako otroka, má v Pánu svobodu. Koho povolal jako svobodného, je v poddanství Kristově.²³ Bylo za vás zaplaceno výkupné, nebuďte otroky lidí!²⁴ V čem byl kdo povolán, bratří, v tom ať před Bohem zůstane.

²⁵ Co se týká neprovdaných, nemám žádný rozkaz Páně, ale dávám jen radu jako ten, kdo je pro milosrdenství Páně hoden důvěry.²⁶ Domnívám se, že vzhledem k tomu, co má přijít, je pro člověka nejlepší zůstat tak, jak je.²⁷ Máš ženu? Nechtěj se s ní rozejít. Jsi bez ženy? Žádnou nehledej.²⁸ Ale i když se oženíš, nezhřešíš. A vdá-li se dívka, nezhřeší. Dolehne však na ně tíseň tohoto času. Toho vás chci ušetřit.²⁹ Chci říci, bratří, toto: Lhůta je krátká. Proto ti, kdo mají ženy, ať jsou, jako by je neměli,³⁰ a kdo pláčí, jako by neplakali, a kdo jsou veselí, jako by nebyli, a kdo kupují, jako by nevlastnili,³¹ a kdo užívají věcí tohoto světa, jako by neužívali; neboť podoba tohoto světa pomíjí.³² Já bych však chtěl, abyste neměli starosti. Svobodný se stará o věci Páně, jak by se líbil Bohu,³³ ale ženatý se stará o světské věci, jak by se zalíbil ženě, a je rozpolcen.³⁴ Žena bez manžela nebo svobodná dívka se stará o věci Páně, aby byla svatá tělem i duchem. Provdaná se stará o světské věci, jak by se zalíbila muži.³⁵ To vám říkám, abych vám pomohl, ne abych vás uvedl do nesnází, ale abyste žili důstojně a věrně lnuli k Pánu bez rozptylování.

³⁶ Domnívá-li se někdo, že jedná nečestně vůči své snoubence, která je už ve zralém věku, a že se patří, aby si ji vzal, ať udělá, co chce: nehřeší. Ať se vezmou.³⁷ Ale kdo je v nitru pevný, nic ho nenutí, má v moci svou vlastní vůli a pevně se rozhodl, že se s ní neožení, jedná dobře.³⁸ Takže kdo se ožení se svou snoubenkou, jedná dobře, ale kdo se neožení, udělá lépe.

³⁹ Žena je vázána zákonem, pokud žije její muž. Jestliže muž umře, je svobodná a může se vdát, za koho chce, ale jen v Kristu.⁴⁰ Po mém soudu bude však pro ni lépe, zůstane-li tak; myslím, že i já mám Ducha Božího.