Read the Bible

¹ Vyučující, Azafovi. Pozoruj, lide můj, zákona mého, nakloňte uší svých k slovům úst mých.² Otevru v podobenství ústa svá, vypravovati budu přípovídky starobylé.³ Co jsme slýchali i poznali, a co nám otcové naši vypravovali,⁴ Nezatajíme toho před syny jejich, kteříž budoucím potomkům svým vypravovati budou chvály Hospodinovy, ano i moc jeho a divné skutky jeho, kteréž činil.⁵ Neboť jest vyzdvihl svědectví v Jákobovi, a zákon vydal v Izraeli, což přikázal otcům našim, aby v známost uvodili synům svým,⁶ Aby to poznal věk potomní, synové, kteříž se zroditi měli, a ti povstanouce, aby vypravovali dítkám svým,⁷ Aby pokládali v Bohu naději svou, a nezapomínali se na skutky Boha silného, ale ostříhali přikázaní jeho,⁸ Aby nebývali jako otcové jejich, pokolení zpurné a protivné, národ, kterýž nenapravil srdce svého, a nebyl věrný Bohu silnému duch jeho.

⁹ Jako synové Efraim zbrojní, ač uměle z lučiště stříleli, však v čas boje zpět se obrátili,¹⁰ Nebo neostříhali smlouvy Boží, a v zákoně jeho zpěčovali se choditi.¹¹ Zapomenuli se na činy jeho, a na divné skutky jeho, kteréž jim ukázal.¹² Před otci jejich činil divy v zemi Egyptské, na poli Soan.¹³ Rozdělil moře, a převedl je; učinil, aby stály vody jako hromada.¹⁴ Vedl je ve dne v oblace, a každé noci v jasném ohni.¹⁵ Protrhl skály na poušti, a napájel je jako z propastí velikých.¹⁶ Vyvedl potoky z skály, a učinil, aby vody tekly jako řeky.¹⁷ A však vždy přičíněli hříchů proti němu, a popouzeli Nejvyššího na poušti.¹⁸ A pokoušeli Boha silného v srdci svém, žádajíce pokrmu podlé líbosti své.¹⁹ A mluvili proti Bohu, řkouce: Zdaliž bude moci Bůh silný připraviti stůl na této poušti?²⁰ Aj, udeřilť jest v skálu, a tekly vody, a řeky se rozvodnily. Zdali také bude moci dáti chleba? Zdali nastrojí masa lidu svému?²¹ A protož uslyšav Hospodin, rozhněval se, a oheň zažžen jest proti Jákobovi, a prchlivost vstoupila na Izraele,²² Proto že se nedověřili Bohu, a neměli naděje v spasení jeho,²³ Ačkoli rozkázal oblakům shůry, a průduchy nebeské otevřel,²⁴ A dštil na ně mannou ku pokrmu, a obilé nebeské dával jim.²⁵ Chléb mocných jedl člověk, seslal jim pokrmů do sytosti.²⁶ Obrátil vítr východní u povětří, a přivedl mocí svou vítr polední.²⁷ I dštil na ně masem jako prachem, a ptactvem pernatým jako pískem mořským.²⁸ Spustil je do prostřed vojska jejich, a všudy vůkol stanů jejich.²⁹ I jedli, a nasyceni jsou hojně, a dal jim to, čehož žádali.³⁰ Ještě nevyplnili žádosti své, ještě pokrm byl v ústech jejich,³¹ A v tom prchlivost Boží připadla na ně, a zbil tučné jejich, a přední Izraelské porazil.³² S tím se vším vždy ještě hřešili, a nevěřili předivným skutkům jeho.³³ A protož dopustil na ně, že marně skonali dny své, a léta svá s chvátáním.³⁴ Když je hubil, jestliže ho hledali, a zase k Bohu silnému hned na úsvitě se navraceli,³⁵ Rozpomínajíce se na to, že Bůh byl skála jejich, a Bůh silný nejvyšší vykupitel jejich:³⁶ (Ačkoli mu s pochlebenstvím mluvili ústy svými, a jazykem svým lhali jemu.³⁷ A srdce jejich nebylo upřímé před ním, aniž se věrně měli v smlouvě jeho),³⁸ On jsa milosrdný, odpouštěl nepravosti jejich, a nezahladil jich; častokrát odvracel hněv svůj, a nevzbuzoval vší zůřivosti své.³⁹ Nebo pamatoval, že jsou tělo, vítr, kterýž odchází, a nenavracuje se zase.

⁴⁰ Kolikrát jsou ho dráždili na poušti, a k bolesti přivodili na pustinách.⁴¹ Týž i týž navracujíce se, pokoušeli Boha silného, a svatému Izraelskému cíle vyměřovali.⁴² Nepamatovali na moc jeho, a na ten den, v kterémž je vysvobodil z ssoužení,⁴³ Když činil v Egyptě znamení svá, a zázraky své na poli Soan,⁴⁴ Když obrátil v krev řeky a potoky jejich, tak že jich píti nemohli.⁴⁵ Dopustil na ně směsici žížal, aby je žraly, a žáby, aby je hubily.⁴⁶ A dal chroustům úrody jejich, a úsilí jejich kobylkám.⁴⁷ Stloukl krupami r⁴⁸ Vydal krupobití na hovada jejich, a na dobytek jejich uhlí řeřavé.⁴⁹ Poslal na ně prchlivost hněvu svého, rozpálení, zůřivost i ssoužení, dopustiv na ně anděly zlé.⁵⁰ Uprostrannil stezku prchlivosti své, neuchoval od smrti duše jejich, ano i na hovada jejich mor dopustil.⁵¹ A pobil všecko prvorozené v Egyptě, prvotiny síly v staních Chamových.⁵² Ale lid svůj vyvedl jako ovce, a vodil se s nimi jako s stádem po poušti.⁵³ Vodil je v bezpečnosti, tak že nestrašili, nepřátely pak jejich přikrylo moře,⁵⁴ Až je přivedl ku pomezí svatosti své, na horu tu, kteréž dobyla pravice jeho.⁵⁵ Vyhnav před tváří jejich národy, způsobil to, aby jim na provazec dědictví jejich přišli, a aby přebývala v staních jejich pokolení Izraelská.⁵⁶ Však vždy předce pokoušeli a dráždili Boha nejvyššího, a svědectví jeho neostříhali.⁵⁷ Ale zpět odšedše, převráceně činili, jako i předkové jejich; uchýlili se jako mylné lučiště.⁵⁸ Nebo popouzeli ho výsostmi svými, a rytinami svými k horlení přivedli jej.⁵⁹ Slyšel Bůh, a rozhněval se, a u velikou ošklivost vzal Izraele,⁶⁰ Tak že opustiv příbytek v Sílo, stánek, kterýž postavil mezi lidmi,⁶¹ Vydal v zajetí sílu svou, a slávu svou v ruce nepřítele.⁶² Dal pod meč lid svůj, a na dědictví své se rozhněval.⁶³ Mládence jeho sežral oheň, a panny jeho nebyly chváleny.⁶⁴ Kněží jejich od meče padli, a vdovy jejich neplakaly.⁶⁵ Potom pak procítil Pán jako ze sna, jako silný rek, kterýž po víně sobě vykřikuje.⁶⁶ A ranil nepřátely své po zadu, a u věčné pohanění je vydal.⁶⁷ Ačkoli pak pohrdl stánkem Jozefovým, a pokolení Efraimova nevyvolil,⁶⁸ Však vyvolil pokolení Judovo, horu Sion, kterouž zamiloval.⁶⁹ A vystavěl sobě, jako hrad vysoký, svatyni svou, jako zemi, kterouž utvrdil na věky.⁷⁰ A vyvolil Davida služebníka svého, vzav jej od chlévů stáda.⁷¹ Když chodil za ovcemi březími, zavedl jej, aby pásl Jákoba, lid jeho, a Izraele, dědictví jeho.⁷² Kterýž pásl je v upřímnosti srdce svého, a zvláštní opatrností rukou svých vodil je.