Read the Bible

¹ Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův.² Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé.³ Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne.⁴ Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého.⁵ Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil.⁶ Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou.⁷ Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský.⁸ Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.⁹ Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své,¹⁰ Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.¹¹ Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno.¹² Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví.

¹³ Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno.¹⁴ Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou.¹⁵ Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,¹⁶ Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně.¹⁷ Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne.¹⁸ A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne.¹⁹ Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne.²⁰ Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.²¹ Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem.

²² Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem.²³ Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti.²⁴ Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení.²⁵ Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí.²⁶ Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného.²⁷ Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají.²⁸ Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé.²⁹ Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni.

³⁰ Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne.³¹ I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním.³² A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty.³³ To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich.³⁴ Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí.³⁵ Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich.³⁶ Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží. [ (Psalms 69:37) Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati. ]