Read the Bible

¹ Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.² Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.³ Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.⁴ Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.⁵ Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.⁶ Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.⁷ K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,⁸ (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.⁹ Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.

¹⁰ Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,¹¹ A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.¹² Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.¹³ Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.¹⁴ Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,¹⁵ A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.¹⁶ Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.¹⁷ Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.¹⁸ Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.

¹⁹ Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.²⁰ Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:²¹ Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.²² Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.²³ Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.²⁴ Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.²⁵ V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.²⁶ Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.²⁷ Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.²⁸ Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.²⁹ Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.³⁰ Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.

³¹ Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.³² On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.³³ Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.³⁴ Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.³⁵ Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.