Read the Bible

¹ Lepší jest kus chleba suchého s pokojem,nežli dům plný nabitých hovad s svárem.

² Služebník rozumný panovati bude nad synem, kterýž jest k hanbě, a mezi bratřími děliti bude dědictví.

³ Teglík stříbra a pec zlata zkušuje, ale srdcí Hospodin.

⁴ Zlý člověk pozoruje řečí nepravých, a lhář poslouchá jazyka převráceného.

⁵ Kdo se posmívá chudému, útržku činí Učiniteli jeho; a kdo se z bídy raduje, nebude bez pomsty.

⁶ Koruna starců jsou vnukové, a ozdoba synů otcové jejich.

⁷ Nesluší na blázna řeči znamenité, ovšem na kníže řeč lživá.

⁸ Jako kámen drahý, tak bývá vzácný dar před očima toho, kdož jej béře; k čemukoli směřuje, daří se jemu.

⁹ Kdo přikrývá přestoupení, hledá lásky; ale kdo obnovuje věc, rozlučuje přátely.

¹⁰ Více se chápá rozumného jedno domluvení, nežli by blázna stokrát ubil.

¹¹ Zpurný toliko zlého hledá, pročež přísný posel na něj poslán bývá.

¹² Lépe člověku potkati se s nedvědicí osiřalou, nežli s bláznem v bláznovství jeho.

¹³ Kdo odplacuje zlým za dobré, neodejdeť zlé z domu jeho.

¹⁴ Začátek svady jest, jako když kdo protrhuje vodu; protož prvé než by se zsilil svár, přestaň.

¹⁵ Kdož ospravedlňuje nepravého, i kdož odsuzuje spravedlivého, ohavností jsou Hospodinu oba jednostejně.

¹⁶ K čemu jest zboží v ruce blázna, když k nabytí moudrosti rozumu nemá?

¹⁷ Všelikého času miluje, kdož jest přítelem, a bratr v ssoužení ukáže se.

¹⁸ Člověk bláznivý ruku dávaje, činí slib před přítelem svým.

¹⁹ Kdož miluje svadu, miluje hřích; a kdo vyvyšuje ústa svá, hledá potření.

²⁰ Převrácené srdce nenalézá toho, což jest dobrého; a kdož má vrtký jazyk, upadá v těžkost.

²¹ Kdo zplodil blázna, k zámutku svému zplodil jej, aniž se bude radovati otec nemoudrého.

²² Srdce veselé očerstvuje jako lékařství, ale duch zkormoucený vysušuje kosti.

²³ Bezbožný tajně béře dar, aby převrátil stezky soudu.

²⁴ Na oblíčeji rozumného vidí se moudrost, ale oči blázna těkají až na konec země.

²⁵ K žalosti jest otci svému syn blázen, a k hořkosti rodičce své.

²⁶ Jistě že pokutovati spravedlivého není dobré, tolikéž, aby knížata bíti měli pro upřímost.

²⁷ Zdržuje řeči své muž umělý; drahého ducha jest muž rozumný.²⁸ Také i blázen, mlče, za moudrého jmín bývá, a zacpávaje rty své, za rozumného.