Read the Bible

¹ I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka:² Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému.³ I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu; a oni nechtěli přijíti.⁴ Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd můj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Pojďtež na svadbu.⁵ Ale oni nedbavše na to, odešli, jiný do vsi své a jiný po kupectví svém.⁶ Jiní pak zjímavše služebníky jeho a posměch jim učinivše, zmordovali.⁷ A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedníky ty a město jejich zapálil.⁸ Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni.⁹ Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu.¹⁰ I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky.¹¹ Tedy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním.¹² I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl.¹³ Tedy řekl král služebníkům: Svížíce ruce jeho i nohy, vezměte ho, a uvrztež jej do temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.¹⁴ Nebo mnoho jest povolan

¹⁵ Tedy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči.¹⁶ I poslali k němu učedlníky své s herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi a cestě Boží v pravdě učíš a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou.¹⁷ Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic?¹⁸ Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci?¹⁹ Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze.²⁰ I řekl jim: Čí jest tento obraz a svrchu napsání?²¹ Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dejtež, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu.²² To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli.

²³ V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho,²⁴ Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho a vzbudil símě bratru svému.²⁵ I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému.²⁶ Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého.²⁷ Nejposléze pak po všech umřela i žena.²⁸ Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli.²⁹ I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce Písem ani moci Boží.³⁰ Však při vzkříšení ani se nebudou ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé Boží v nebi.³¹ O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž takto dí:³² Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův; a Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých.³³ A slyševše to zástupové, divili se učení jeho.

³⁴ Farizeové pak uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno.³⁵ I otázal se ho jeden z nich zákoník nějaký, pokoušeje ho, a řka:³⁶ Mistře, které jest přikázání veliké v Zákoně?³⁷ I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a ze vší duše své a ze vší mysli své.³⁸ To jest přední a veliké přikázání.³⁹ Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.⁴⁰ Na těch dvou přikázáních všecken Zákon záleží i Proroci.

⁴¹ A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš,⁴² Řka: Co se vám zdá o Kristu? Čí jest syn? Řkou jemu: Davidův.⁴³ Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, řka:⁴⁴ Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokavadž nepodložím nepřátel tvých, aby byli za podnože noh tvých?⁴⁵ Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest?⁴⁶ A nižádný nemohl jemu odpovědíti slova, aniž se odvážil kdo více od toho dne jeho se nač tázati.