Read the Bible

¹ Tedy přeplavili se přes moře do krajiny Gadarenských.² A jakž vyšel z lodí, hned se s ním potkal člověk z hrobů, maje ducha nečistého.³ Kterýž bydlil v hrobích, a aniž ho kdo již mohl řetězy svázati,⁴ Nebo často jsa pouty a řetězy okován, polámal řetězy a pouta roztrhal, a žádný nemohl ho zkrotiti.⁵ A vždycky ve dne i v noci na horách a v hrobích byl, křiče a tepa se kamením.⁶ Uzřev pak Ježíše zdaleka, běžel a poklonil se jemu,⁷ A křiče hlasem velikým, řekl: Co jest tobě do mne, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Zaklínám tě skrze Boha, abys mne netrápil.⁸ (Nebo pravil jemu: Vyjdiž, duchu nečistý, z člověka tohoto.)⁹ I otázal se ho: Jakť říkají? A on odpovídaje, řekl: Množství jméno mé jest, neb jest nás mnoho.¹⁰ I prosil ho velmi, aby jich nevyháněl z té krajiny.¹¹ Bylo pak tu při horách stádo vepřů veliké pasoucích se.¹² I prosili ho všickni ti ďáblové, řkouce: Pusť nás do vepřů, ať do nich vejdeme.¹³ I povolil jim hned Ježíš. A vyšedše duchové nečistí, vešli do vepřů. I běželo to stádo s vrchu dolů do moře, (a bylo jich ke dvěma tisícům,) i ztonuli v moři.¹⁴ Ti pak, kteříž ty vepře pásli, utekli a oznámili to v městě i ve vsech. I vyšli lidé, aby viděli, co je se to stalo.¹⁵ I přišli k Ježíšovi, a uzřeli toho, kterýž byl trápen od ďábelství, an sedí, odín jsa a maje zdravý rozum, toho totiž, kterýž měl tmu ďáblů. I báli se.¹⁶ A kteříž to viděli, vypravovali jim, kterak se stalo tomu, kterýž měl ďábelství, i o vepřích.¹⁷ Tedy počali ho prositi, aby odšel z krajin jejich.¹⁸ A když vstoupil na lodí, prosil ho ten, kterýž trápen byl od ďábelství, aby byl s ním.¹⁹ Ježíš pak nedopustil mu, ale řekl jemu: Jdi k svým do domu svého, a zvěstuj jim, kterak jest veliké věci učinil tobě Hospodin, a slitoval se nad tebou.²⁰ I odšel, a počal ohlašovati v krajině Desíti měst, kterak veliké věci učinil mu Ježíš. I divili se všickni.

²¹ A když se přeplavil Ježíš na lodí zase na druhou stranu, sšel se k němu zástup mnohý. A on byl u moře.²² A aj, přišel jeden z knížat školy Židovské, jménem Jairus, a uzřev jej, padl k nohám jeho,²³ A velmi ho prosil, řka: Dcerka má skonává. Prosím, pojď, vlož na ni ruce, aby uzdravena byla, a budeť živa.²⁴ I šel s ním, a zástup mnohý šel za ním, i tiskli jej.²⁵ (Tedy žena jedna, kteráž tok krve měla dvanácte let,²⁶ A mnoho byla trápena od mnohých lékařů, a vynaložila všecken statek svůj, a nic jí bylo neprospělo, ale vždy se hůře měla,²⁷ Uslyšavši o Ježíšovi, přišla v zástupu pozadu, a dotkla se roucha jeho.²⁸ Neb řekla byla: Dotknu-li se jen roucha jeho, uzdravena budu.²⁹ A hned přestal jest krvotok její, a pocítila na těle, že by uzdravena byla od neduhu svého.³⁰ A hned Ježíš poznav sám v sobě, že jest moc vyšla z něho k uzdravení, obrátiv se v zástupu, řekl: Kdo se dotekl roucha mého?³¹ I řekli mu učedlníci jeho: Vidíš, že tě zástup tiskne, a pravíš: Kdo se mne dotekl?³² I hleděl vůkol, aby ji uzřel, která jest to učinila.³³ Ta pak žena s bázní a s třesením, věduci, co se stalo při ní, přistoupila a padla před ním, a pověděla mu všecku pravdu.³⁴ On pak řekl jí: Dcero, víra tvá tě uzdravila, jdiž u pokoji, a buď zproštěna od trápení svého.)

³⁵ A když on ještě mluvil, přišli někteří z domu knížete školy, řkouce: Dcera tvá umřela, proč již zaměstknáváš Mistra?³⁶ Ježíš pak, hned jakž uslyšel to, což oni mluvili, řekl knížeti školy: Neboj se, toliko věř.³⁷ I nedal žádnému za sebou jíti, jediné Petrovi, Jakubovi a Janovi, bratru Jakubovu.³⁸ I přišel do domu knížete školy, a viděl tam hluk, ano plačí a kvílí velmi.³⁹ I všed tam, řekl jim: Co se bouříte a plačete? Neumřelať jest děvečka, ale spí.⁴⁰ I posmívali se jemu. On pak vyhnav všecky, pojal toliko otce a matku děvečky, a ty, kteříž s ním byli, i všel tam, kdež děvečka ležela.⁴¹ A vzav ruku děvečky, řekl jí: Talitha kumi, jenž se vykládá: Děvečko, (toběť pravím,) vstaň.⁴² A hned vstala děvečka, a chodila; nebo byla ve dvanácti letech. I zděsili se divením převelikým.⁴³ A přikázal jim pilně, aby žádný o tom nezvěděl. I rozkázal jí dáti jísti.