Read the Bible

¹ Byl pak nemocen člověk nějaký jménem Lazar z Betany, totiž z městečka Marie a Marty, sestry její.² (A to byla ta Maria, kteráž pomazala Pána mastí a vytřela nohy jeho vlasy svými, jejížto bratr Lazar byl nemocen.)³ Tedy poslaly k němu sestry jeho, řkouce: Pane, aj, ten, kteréhož miluješ, nemocen jest.⁴ A uslyšav to Ježíš, řekl: Nemoc ta neníť k smrti, ale pro slávu Boží, aby oslaven byl Syn Boží skrze ni.⁵ Miloval pak Ježíš Martu i sestru její i Lazara.⁶ A jakž uslyšel, že by nemocen byl, i pozůstal za dva dni na tom místě, kdež byl.⁷ Potom pak dí učedlníkům: Pojďme zase do Judstva.⁸ Řekli jemu učedlníci: Mistře, nyní hledali tě Židé kamenovati, a ty zase tam chceš jíti?⁹ Odpověděl Ježíš: Však dvanácte hodin za den jest. Chodí-li kdo ve dne, neurazí se; nebo světlo tohoto světa vidí.¹⁰ Pakliť by kdo chodil v noci, urazíť se; nebo světla není v něm.¹¹ To pověděl, a potom dí jim: Lazar, přítel náš, spí, ale jduť, abych jej ze sna probudil.¹² I řekli učedlníci jeho: Pane, spí-liť, zdráv bude.¹³ Ale Ježíš řekl o smrti jeho, oni pak domnívali se, že by o spání sna mluvil.¹⁴ Tedy řekl jim Ježíš zjevně: Lazar umřel.¹⁵ A raduji se pro vás, že jsem tam nebyl, abyste věřili. Ale pojďme k němu.¹⁶ I řekl Tomáš, kterýž slove Didymus, spoluučedlníkům: Pojďme i my, abychom zemřeli s ním.

¹⁷ Tedy přišel Ježíš, i nalezl ho již čtyři dni v hrobě pochovaného.¹⁸ Byla pak Betany blízko od Jeruzaléma, okolo honů patnácte.¹⁹ Mnozí pak z Židů byli přišli k Martě a Mariji, aby je těšili pro smrt bratra jejich.²⁰ Tedy Marta, jakž uslyšela, že Ježíš jde, vyšla proti němu, ale Maria doma seděla.²¹ I řekla Marta k Ježíšovi: Pane, kdybys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel.²² Ale i nyníť vím, že cožkoli požádal bys od Boha, dá tobě Bůh.²³ Dí jí Ježíš: Vstaneť bratr tvůj.²⁴ Řekla jemu Marta: Vím, že vstane při vzkříšení v den nejposlednější.²⁵ Řekl jí Ježíš: Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, byť pak i umřel, živ bude.²⁶ A každý, kdož jest živ, a věří ve mne, neumřeť na věky. Věříš-li tomu?²⁷ Řekla jemu: Ovšem, Pane, já jsem uvěřila, že jsi ty Kristus, Syn Boží, kterýž měl přijíti na svět.²⁸ A když to pověděla, odešla a zavolala tajně Marie, sestry své, řkuci: Mistr zde jest, a volá tebe.²⁹ Ona jakž to uslyšela, vstala rychle, a šla k němu.³⁰ (Ještě pak byl Ježíš nepřišel do městečka, ale byl na tom místě, kdež vyšla byla proti němu Marta.)³¹ Tedy Židé, kteříž s ní byli v domě a těšili ji, viděvše Mariji, že jest rychle vstala a vyšla, šli za ní, řkouce: Jde k hrobu, aby tam plakala.³² Ale Maria, když tam přišla, kdež byl Ježíš, uzřevši jej, padla k nohám jeho, a řekla jemu: Pane, bys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel.

³³ Ježíš pak jakž uzřel, ana pláče, i Židy, kteříž byli s ní přišli, ani plačí, zastonal duchem, a zkormoutil se.³⁴ A řekl: Kdež jste jej položili? Řkou jemu: Pane, pojď a pohleď.³⁵ I zaplakal Ježíš.³⁶ Tedy řekli Židé: Aj, kterak ho miloval!³⁷ Někteří pak z nich řekli: Nemohl-liž jest tento, kterýž otevřel oči slepého, učiniti i toho, aby tento neumřel?³⁸ Ježíš pak opět zastonav sám v sobě, přišel k hrobu. Byla pak jeskyně, a kámen byl svrchu položen na ni.³⁹ I dí Ježíš: Zdvihněte kámen. Řekla jemu Marta, sestra toho mrtvého: Pane, jižť smrdí; nebo čtyři dni v hrobě jest.⁴⁰ Dí jí Ježíš: Všakť jsem řekl, že budeš-li věřiti, uzříš slávu Boží.⁴¹ Tedy zdvihli kámen, kdež byl mrtvý pochován. Ježíš pak pozdvihl vzhůru očí a řekl: Otče, děkuji tobě, že jsi mne slyšel.⁴² Já zajisté vím, že ty mne vždycky slyšíš, ale pro zástup, kterýž okolo stojí, řekl jsem, aby věřili, že jsi ty mne poslal.⁴³ A to pověděv, zavolal hlasem velikým: Lazaře, pojď ven!⁴⁴ I vyšel, kterýž byl umřel, maje svázané ruce i nohy rouchami, a tvář jeho šatem byla obvinuta. Řekl jim Ježíš: Rozvěžtež jej, a nechte, ať odejde.

⁴⁵ Tedy mnozí z Židů, kteříž byli přišli k Mariji, viděvše, co jest učinil Ježíš, uvěřili v něho.⁴⁶ Někteří pak z nich odešli k farizeům a pověděli jim, co jest učinil Ježíš.⁴⁷ I sešli se přední kněží a farizeové v radu, a pravili: Co činíme? Tento člověk divy mnohé činí.⁴⁸ Necháme-li ho tak, všickni uvěří v něho, i přijdou Římané, a odejmou místo naše i lid.⁴⁹ Jeden pak z nich, jménem Kaifáš, nejvyšším knězem jsa toho léta, řekl jim: Vy nic nevíte,⁵⁰ Aniž co o tom přemyšlujete, že jest užitečné nám, aby jeden člověk umřel za lid, a ne, aby všecken tento národ zahynul.⁵¹ Toho pak neřekl sám od sebe, ale nejvyšším knězem byv léta toho, prorokoval, že jest měl Ježíš umříti za tento národ,⁵² A netoliko za tento národ, ale také, aby syny Boží rozptýlené shromáždil v jedno.⁵³ Protož od toho dne spolu se o to radili, aby jej zabili.⁵⁴ Ježíš pak již nechodil zjevně mezi Židy, ale odšel odtud do krajiny, kteráž byla blízko pouště, do města, jenž slove Efraim, a tu bydlil s učedlníky svými.⁵⁵ Byla pak blízko velikanoc Židovská. I šli mnozí do Jeruzaléma z krajiny té před velikonocí, aby se očistili.⁵⁶ I hledali Ježíše, a rozmlouvali vespolek, v chrámě stojíce: Co se vám zdá, že nepřišel k svátku?⁵⁷ Vydali pak byli přední kněží a farizeové mandát, jestliže by kdo zvěděl, kde by byl, aby pověděl, aby jej jali.