Read the Bible

¹ Odpovídaje pak Job, řekl:² Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.³ Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.⁴ Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.⁵ Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?⁶ Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?⁷ Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.

⁸ Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,⁹ Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.¹⁰ Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.¹¹ Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?¹² Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?¹³ Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,

¹⁴ Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?¹⁵ Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,¹⁶ Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.¹⁷ V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.¹⁸ Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.¹⁹ To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,²⁰ Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.²¹ Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.

²² Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?²³ Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?²⁴ Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.²⁵ Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?²⁶ Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?²⁷ Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.²⁸ A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.²⁹ Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.³⁰ A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?