Read the Bible

¹ Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?² Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?³ Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?⁴ Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?⁵ Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?⁶ Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.⁷ Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.⁸ To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.⁹ Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?¹⁰ Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?¹¹ Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?¹² Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?

¹³ Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?¹⁴ A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,¹⁵ Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?¹⁶ Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.¹⁷ Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.¹⁸ Časem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.

¹⁹ Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?²⁰ Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.²¹ Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.²² Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,²³ Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.²⁴ S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.²⁵ Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.

²⁶ Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?²⁷ Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?²⁸ Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,²⁹ Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.³⁰ Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest. [ (Job 39:31) A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl: ] [ (Job 39:32) Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to. ] [ (Job 39:33) Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl: ] [ (Job 39:34) Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá. ] [ (Job 39:35) Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati. ]