Read the Bible

¹ Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.² Nebo mluvě Job, řekl:³ Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.⁴ Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.⁵ Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.⁶ Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.⁷ Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.⁸ Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.⁹ Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.¹⁰ Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.

¹¹ Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?¹² Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?¹³ Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,¹⁴ S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,¹⁵ Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.¹⁶ Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?¹⁷ Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.¹⁸ Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.¹⁹ Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.

²⁰ Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?²¹ Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?²² Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?²³ Člověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?²⁴ Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.²⁵ To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.²⁶ Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.