Read the Bible

¹ Tedy odpověděl Job a řekl:² Což vždy předce naříkání mé za zpouru jmíno bude, ješto bída má těžší jest nežli lkání mé?³ Ó bych věděl, kde ho najíti, šel bych až k trůnu jeho.⁴ Pořádně bych před ním vedl při, a ústa svá naplnil bych důvody.⁵ Zvěděl bych, jakými slovy by mně odpověděl, a porozuměl bych, co by mi řekl.⁶ Zdaliž by podlé veliké síly své rozepři vedl se mnou? Nikoli, nýbrž on sám dal by mi sílu.⁷ Tuť by upřímý hádati se mohl s ním, a byl bych osvobozen všelijak od soudce svého.

⁸ Ale aj, půjdu-li upřímo dále, tam ho není; pakli nazpět, nepostihnu ho.⁹ By i čím zaměstknán byl na levo, předce ho nespatřím; zastře-li se na pravo, ovšem ho neuzřím.¹⁰ Nebo on zná cestu, kteráž jest při mně; bude-li mne zkušovati, jako zlato se ukáži.¹¹ Šlepějí zajisté jeho přídržela se noha má, cesty jeho šetřil jsem, abych se s ní neuchyloval.¹² Aniž od přikázaní rtů jeho uchýlil jsem se, nýbrž ustaviv se na tom, schované jsem měl řeči úst jeho.

¹³ On pak jestliže při čem stojí, kdo jej odvrátí? Ano duše jeho čehož jen žádá, toho hned dovodí.¹⁴ A vykoná uložení své o mně; nebo takových příkladů mnoho jest při něm.¹⁵ Pročež před tváří jeho děsím se; když to rozvažuji, lekám se ho.¹⁶ Bůh zajisté zemdlil srdce mé, a Všemohoucí předěsil mne,¹⁷ Tak že sotva jsem nezahynul v těch temnostech; nebo před tváří mou nezakryl mrákoty.