Read the Bible

¹ Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.² Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.³ Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.⁴ Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.⁵ Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.⁶ Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,⁷ Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.⁸ Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.⁹ Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.

¹⁰ Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.¹¹ Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.¹² Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.¹³ Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své.¹⁴ Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.¹⁵ Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?¹⁶ Do skrýší hrobu sstoupí, poněvadž jest všechněm v prachu země odpočívati.