Read the Bible

¹ Zákon zajisté, maje stín budoucího dobrého, a ne sám obraz pravý těch věcí, jednostejnými, kteréž po všecka léta obětují, obětmi nikdy nemůž přistupujících dokonalých učiniti.² Sic jinak zdaliž by již nepřestaly obětovány býti, protože by již neměli žádného svědomí z hříchu ti, jenž obětují, jsouce jednou očištěni?³ Ale při těch obětech připomínání hříchů děje se každého roku.⁴ Neboť možné není, aby krev býků a kozlů shladila hříchy.⁵ Protož vcházeje na svět, dí: Obětí a darů nechtěl jsi, ale tělo jsi mi způsobil.⁶ Zápalných obětí, ani obětí za hřích jsi neoblíbil.

⁷ Tehdy řekl jsem: Aj, jduť, (jakož v knihách psáno jest o mně), abych činil, ó Bože, vůli tvou.⁸ Pověděv napřed: Že obětí a darů, a zápalů, i obětí za hřích, (kteréž se podle Zákona obětují), nechtěl jsi, aniž jsi jich oblíbil,⁹ Tehdy řekl: Aj, jduť, (jakož v knihách psáno jest o mně) abych činil, ó Bože, vůli tvou. Ruší první, aby druhé ustanovil.¹⁰ V kteréžto vůli posvěceni jsme skrze obětování těla Ježíše Krista jednou.¹¹ A všeliký zajisté kněz přístojí, na každý den službu konaje, a jednostejné často obětuje oběti, kteréž nikdy nemohou odjíti hříchů.¹² Ale tento, jednu obět obětovav za hříchy, vždycky sedí na pravici Boží,¹³ Již dále očekávaje, až by položeni byli nepřátelé jeho za podnož noh jeho.¹⁴ Nebo jednou obětí dokonalé učinil na věky ty , kteříž posvěceni bývají.¹⁵ Svědčíť pak nám to i sám Duch svatý. Nebo prve pověděv:¹⁶ Tatoť jest smlouva, kterouž učiním s nimi po těch dnech, praví Pán: Dám zákony své v srdce jejich, a na myslech jejich napíši je,¹⁷ Za tím řekl: A na hříchy jejich, i na nepravosti jejich nikoli nezpomenu více.¹⁸ Kdežť pak jest odpuštění jich, neníť potřebí více oběti za hřích.

¹⁹ Majíce tedy, bratří, plnou svobodu k vjíti do svatyně skrze krev Ježíšovu,²⁰ Tou cestou novou a živou, kterouž nám způsobil skrze oponu, to jest tělo své,²¹ A majíce kněze velikého nad domem Božím,²² Přistupmež s pravým srdcem, v plné jistotě víry, očištěná majíce srdce od svědomí zlého,²³ A umyté tělo vodou čistou, držmež nepochybné vyznání naděje; (nebo věrnýť jest ten, kterýž zaslíbil.)²⁴ A šetřme jedni druhých, k rozněcování se v lásce a dobrých skutcích,²⁵ Neopouštějíce společného shromáždění našeho, jako někteří obyčej mají, ale napomínajíce se, a to tím více, čímž více vidíte, že se ten den přibližuje.²⁶ Nebo jestliže bychom dobrovolně hřešili po přijetí známosti pravdy, nezůstávalo by již více oběti za hříchy,²⁷ Ale hrozné nějaké očekáváni soudu, a ohně prudká pálivost, kterýž žráti má protivníky.²⁸ Kdož by koli pohrdal Zákonem Mojžíšovým, bez lítosti pode dvěma neb třmi svědky umírá.²⁹ Což se vám zdá, jak přísnějšího trestání hoden jest ten, kdož by Syna Božího pošlapával a krev smlouvy, kterouž byl posvěcen, za nehodnou drahého vážení by měl, a duchu milosti potupu učinil?³⁰ Známeť zajisté toho, jenž řekl: Mně pomsta, já odplatím, praví Pán. A opět: Pán souditi bude lid svůj.³¹ Hroznéť jest upadnouti v ruce Boha živého.³² Rozpomeňtež se pak na předešlé dny, v nichžto osvíceni byvše, mnohý boj rozličných utrpení snášeli jste,³³ Buďto když jste byli i pohaněními i ssouženími jako divadlo učiněni, buďto účastníci učiněni byvše těch, kteříž tak zmítáni byli.³⁴ Nebo i vězení mého čitelni jste byli, a rozchvátání statků svých s radosti jste strpěli, vědouce, že v sobě máte lepší zboží nebeské a trvanlivé.³⁵ Protož neodmítejtež od sebe smělé doufanlivosti vaší, kterážto velikou má odplatu.³⁶ Než potřebíť jest vám trpělivosti, abyste vůli Boží činíce, dosáhli zaslíbení.³⁷ Nebo ještě velmi, velmi maličko, a aj, ten, kterýž přijíti má, přijde, a nebudeť meškati.³⁸ Spravedlivý pak z víry živ bude. Pakli by se kdo jinam obrátil, nezalibuje sobě duše má v něm.³⁹ Ale myť nejsme poběhlci k zahynutí, ale věřící k získání duše.